08 led 2007 12:11
/PUNK/ Osobnosti o ČS punku pred 1989 (nepřečteno)
OSOBNOSTI O ČS PUNKU PRED 1989.
Jednoduchá otázka: "Punk rock v Československu před rokem 1989" - co se ti při těchto slovech vybaví a jakou roli hraje punk rock ve tvým životě dnes?
Petr Růžička (manažer F.P.B., ŠANOVA I atd.)
Punkáčem jsem od roku '78, strašný jak už je to dávno. Donedávna to byla skoro z 80% radost, dneska je to jenom senilní vzpomínka, protože dneska je všechno jinak a jinde. Radostí zůstává, že se tady stále rodí mladí, a že tady není punk úplně dead, narozdíl od Anglie, kde je záležitostí starců a přestárlých mladíků. Tady jsou stále na koncertech vidět 15-16 let staří teens, co jsou základem punku. Snad je to tou sračkou, která tady trvá od komoušů nebo jsme jiný než západní generace. Mrzí mě roztříštění celého hnutí na pravou a levou stranu, kde náckové a anarchisti jsou stejně nesnášenlivý a mají hodně společného. Netoleranci a lež a papouškovat názor jiných až do zblbnutí - to Goebbelsovské, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou, tady funguje docela dobře. Je tady ale spousta slušných punků, co si dělají svoje a nenachází všude pochopení a těm já fandím. Dneska, tak jako před dvaceti lety, mě jde hlavně o muziku a to ostatní jsou jenom kecy.
Jyřýček (N.V.Ú.)
Vybaví se mi hlavně čas, kdy všichni drželi po kupě o hodně víc než dnes, punkeři, máničky, skíni, prostě všichni měli jen jednoho nepřítele. Ne jako dnes, kdy každý hnutí je roztříštěno do dalších sekcí, který se mezi sebou nenáviděj a tepou. Z toho mi je popravdě řečeno na blití. Vždyt máme jeden život, proč si ho ještě takhle komplikovat a selektovat a mezi sebou zbytečně rozsévat nenávist jenom proto, že někdo má trochu odlišný názor. Stejně nám v podstatě jde o stejnou společnou věc. Boj proti všem byrokratům a vládním mamonářům, kteří nám donekonečna ztrpčují život.
Taky se mi vybaví skvělý akce, který nejednou skončily gumoléčbou, kdy koncerty rozháněli soudruzi v uniformách a další soudruzi v civilu na nás vyzvídali něco mouder o kámoších...
Byl to divnej čas, ale je zajímavý, že na to rád vzpomínám, asi nostalgie. Nechtěl bych ani za boha, aby se ty roky vrátily, ale upřímně si přeju, abysme byli zase spojení ruku v ruce jako za komoušů. Věděl jsi, že se můžeš na kohokoli, kdo navštívil koncert, spolehnout. To už v dnešní době bohužel říct nemůžu...škoda. Ale nepřestávám věřit, že se to v dobrý obrátí.
A jakou roli hraje punk rock v mým životě dnes? Žádnou roli v mým životě punk rock nehraje, protože je to můj život sám.
Jaromír Hanzlík (F.P.B., UŽ JSME DOMA)
Při slovech punk se mi vybaví jednoznačně pojem "životní názor". Všechno ostatní z toho vyplývá, každému dle jeho gusta...číro, náušnice...umět zahrát alespoň tři akordy na kytaru...Ovšem osmdesátá léta v Československu pojmu "životní názor" dávají ještě další rozměr: postoj k tehdejší společnosti, pocit vzdoru, nesouhlasu, revolty posunul ty tři akordy zcela jinam. Už nešlo jen o muziku, šlo o život, šlo o všechno!
A ty zkušenosti z hraní a tedy i zároveň ze života, vždyt to pořád ještě žijeme, i když už je vše jinak. To je napořád!
Štěpán Málek (N.V.Ú.)
1. Co pro mě znamená punk? V současnosti přes dvacet let mýho života, který bych asi neměnil.
2. Co se mi vybaví - punk před revolucí?
Něco dobrodružství, spousta srandy, něco průserů a hlavně muzika a lidi, co jsem měl rád. Přesto jsem rád, že je dnes všechno jinak, alespoň co se podmínek k páchání akcí týče. Lépe se dýchá, když člověk jede hrát bez obav, že akce skončí zásahem policie. Sečteno, podrženo, nemám potřebu brečet po starých časech.
Koňýk (PARADOX, ZÓNA A, In Flagranti)
Nejvíc se mi z předrevoluční éry vyjeví ta nesvoboda, ten boj s tím režimem, i když teda žádní velcí rebelové jsme nebyli. Ale oni nám stejně pořád znechucovali život, otravovali nás, rušili koncerty, znemožňovali cokoli a tím nás vlastně jen zradikalizovali. Na Slovensku byla situace dost odlišná od Čech, neexistoval tady žádnej underground, žádní disidenti, kteří by ti podali pomocnou ruku nebo spíš ukázali cestu, pomohli s vybavováním ňákejch neoficiálních koncertů. Všechny koncerty, který jsme tady jako PARADOX/ZÓNA A měli, byly více méně oficiální. Před každým koncertem jsem musel jít na národní výbor, dát jim texty na schválení. Samozřejmě, že jsme pak hráli jiný skladby, ale hráli jsme s nima tu hru. Žádný "Fuck off!", ale slušně oblečenej, učesanej a "Dobrý den". Jak dopadl jedinej neoficiální koncert, kterej jsem zorganizoval - Horský park - jste už asi četli. Takže žádná nostalgie za starými dobrými časy. Bolo to na piču!
Role punkrocku je v mým životě teï pořád stejně důležitá jako v roce 1978. A stejně mi pořád zabírá skoro všechen volnej čas, ale nestěžuju si. Tak to má bejt a tak chci, aby to bylo, punkrock je nejkrásnější hudba na světě, nejkrásnější holky jsou punkerky, nejchytřejší texty jsou punkový, nejhezčí oblečení je punkový a nejlepší pivo je to, co vypiješ ve svý punkový partě. Je to skvělý, bejt punkerem, neměnil bych s nikým!
Karel Bouša (NOVODUR, TELEX)
Dříve v 'dřevních' dobách (roky '79-'85) byl pro mě punk životním postojem se vším všudy. Problémy v zaměstnání ohledně nevhodného oblečení, účasti na vystoupeních tzv. závadných kapel, později vyšetřování kvůli vystupování NOVODURU a TELEXU atd. Byly to nejlepší punkový léta, kdy lidi drželi při sobě a měli jednoho společného protivníka.
Dnes, kdy jsem již obroušenej časem, událostmi, věkem, je pro mě punk především dobrá muzika a hlavně sounáležitost s fajn lidma, kteří ač mnohdy o generaci mladší, jsou ve své podstatě takoví jako já. Howgh, domluvil jsem!!!
Šoty (ZEMĚŽLUČ)
1. Negace všeho, ale především odpor ke stávajícímu režimu a k jeho normám a hodnotám - my jsme tady a oni jsou tam = nepřítel byl zcela jasně vymezen - součást undergroundové kultury - odmítnutí zábavy typu "ein Kessel buntes" a to jednou provždy - chut a síla něco dělat sami pro sebe a pro podobně smýšlející lidi (každá uskutečněná akce měla neopakovatelné kouzlo, alespoň pro nás "tehdy" mladší) - ačkoli se na vše vztahovalo "no future", byl to v jistou dobu - právě v tom - smysl života...
2. Ventil, ohromnej něčím jiným těžko nahraditelnej ventil, kterej když se povolí tak uniká ZE MĚ ŽLUČ - společenství lidí, mezi nimiž mám spoustu přátel a to jak u nás, tak ve světě - něco co mne stále baví (hraní) a co v době vzývání "úspěchu a peněz" nemá ani s jedním z toho vůbec nic společného - něco čemuž stále (byt jinak než před 20 lety) věřím...
Miroslav Wanek (F.P.B., UŽ JSME DOMA)
1. Vybaví se mi písnička "Zeměměřič K" od skupiny DVOULETÁ FÁMA a taky "Libouchec" od EXTEMPORE (to byla asi vůbec první punková píseň v Čechách), taky mrtvej pes na řetězu u nohy Filipa Topoloa na Folimance v roce 1979 a pak skupiny ZIKKURAT a ENERGIE G.
2. Punk hraje v mým životě pořád stejnou roli, je to ovšem ten modifikovaný punk, tak jak jsem ho od počátku chápal, neexistuje nic jako "objektivní punk", já například velmi nesnášíím ty exploitácký rekvizity a tu heroizaci násilí a rasismu (Karel Havlíček Borovský napsal: co sám nerad, nečiň jinému, pravil kantor žáku kdesi, tahaje ho za pačesy) a jestli jsem někdy chtěl někoho prásknout do hlavy tak to byli komunistický úředníci, ale ani ty bych nemlátil, dobré bylo to, co se jim stalo - byli odstaveni od moci. "Můj" punk je aktivita, svobodomyslnost, vlastnictví názoru, konstruktivnost (a nikoli jednostranná a bezvýchodná destruktivnost) a heslo No Future chápu dodnes jako výzvu k promýšlení jiné varianty, jiné (pozor teï přijde jedno slovo) ALTERNATIVY. Spojnice a vzájemná ekvivalence pojmů PUNK a ALTERNATIVA je tedy (a vždy byla) pro moji tvorbu logická a myslím že v ní vždy byla a stále je přítomná.
Jednoduchá otázka: "Punk rock v Československu před rokem 1989" - co se ti při těchto slovech vybaví a jakou roli hraje punk rock ve tvým životě dnes?
Petr Růžička (manažer F.P.B., ŠANOVA I atd.)
Punkáčem jsem od roku '78, strašný jak už je to dávno. Donedávna to byla skoro z 80% radost, dneska je to jenom senilní vzpomínka, protože dneska je všechno jinak a jinde. Radostí zůstává, že se tady stále rodí mladí, a že tady není punk úplně dead, narozdíl od Anglie, kde je záležitostí starců a přestárlých mladíků. Tady jsou stále na koncertech vidět 15-16 let staří teens, co jsou základem punku. Snad je to tou sračkou, která tady trvá od komoušů nebo jsme jiný než západní generace. Mrzí mě roztříštění celého hnutí na pravou a levou stranu, kde náckové a anarchisti jsou stejně nesnášenlivý a mají hodně společného. Netoleranci a lež a papouškovat názor jiných až do zblbnutí - to Goebbelsovské, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou, tady funguje docela dobře. Je tady ale spousta slušných punků, co si dělají svoje a nenachází všude pochopení a těm já fandím. Dneska, tak jako před dvaceti lety, mě jde hlavně o muziku a to ostatní jsou jenom kecy.
Jyřýček (N.V.Ú.)
Vybaví se mi hlavně čas, kdy všichni drželi po kupě o hodně víc než dnes, punkeři, máničky, skíni, prostě všichni měli jen jednoho nepřítele. Ne jako dnes, kdy každý hnutí je roztříštěno do dalších sekcí, který se mezi sebou nenáviděj a tepou. Z toho mi je popravdě řečeno na blití. Vždyt máme jeden život, proč si ho ještě takhle komplikovat a selektovat a mezi sebou zbytečně rozsévat nenávist jenom proto, že někdo má trochu odlišný názor. Stejně nám v podstatě jde o stejnou společnou věc. Boj proti všem byrokratům a vládním mamonářům, kteří nám donekonečna ztrpčují život.
Taky se mi vybaví skvělý akce, který nejednou skončily gumoléčbou, kdy koncerty rozháněli soudruzi v uniformách a další soudruzi v civilu na nás vyzvídali něco mouder o kámoších...
Byl to divnej čas, ale je zajímavý, že na to rád vzpomínám, asi nostalgie. Nechtěl bych ani za boha, aby se ty roky vrátily, ale upřímně si přeju, abysme byli zase spojení ruku v ruce jako za komoušů. Věděl jsi, že se můžeš na kohokoli, kdo navštívil koncert, spolehnout. To už v dnešní době bohužel říct nemůžu...škoda. Ale nepřestávám věřit, že se to v dobrý obrátí.
A jakou roli hraje punk rock v mým životě dnes? Žádnou roli v mým životě punk rock nehraje, protože je to můj život sám.
Jaromír Hanzlík (F.P.B., UŽ JSME DOMA)
Při slovech punk se mi vybaví jednoznačně pojem "životní názor". Všechno ostatní z toho vyplývá, každému dle jeho gusta...číro, náušnice...umět zahrát alespoň tři akordy na kytaru...Ovšem osmdesátá léta v Československu pojmu "životní názor" dávají ještě další rozměr: postoj k tehdejší společnosti, pocit vzdoru, nesouhlasu, revolty posunul ty tři akordy zcela jinam. Už nešlo jen o muziku, šlo o život, šlo o všechno!
A ty zkušenosti z hraní a tedy i zároveň ze života, vždyt to pořád ještě žijeme, i když už je vše jinak. To je napořád!
Štěpán Málek (N.V.Ú.)
1. Co pro mě znamená punk? V současnosti přes dvacet let mýho života, který bych asi neměnil.
2. Co se mi vybaví - punk před revolucí?
Něco dobrodružství, spousta srandy, něco průserů a hlavně muzika a lidi, co jsem měl rád. Přesto jsem rád, že je dnes všechno jinak, alespoň co se podmínek k páchání akcí týče. Lépe se dýchá, když člověk jede hrát bez obav, že akce skončí zásahem policie. Sečteno, podrženo, nemám potřebu brečet po starých časech.
Koňýk (PARADOX, ZÓNA A, In Flagranti)
Nejvíc se mi z předrevoluční éry vyjeví ta nesvoboda, ten boj s tím režimem, i když teda žádní velcí rebelové jsme nebyli. Ale oni nám stejně pořád znechucovali život, otravovali nás, rušili koncerty, znemožňovali cokoli a tím nás vlastně jen zradikalizovali. Na Slovensku byla situace dost odlišná od Čech, neexistoval tady žádnej underground, žádní disidenti, kteří by ti podali pomocnou ruku nebo spíš ukázali cestu, pomohli s vybavováním ňákejch neoficiálních koncertů. Všechny koncerty, který jsme tady jako PARADOX/ZÓNA A měli, byly více méně oficiální. Před každým koncertem jsem musel jít na národní výbor, dát jim texty na schválení. Samozřejmě, že jsme pak hráli jiný skladby, ale hráli jsme s nima tu hru. Žádný "Fuck off!", ale slušně oblečenej, učesanej a "Dobrý den". Jak dopadl jedinej neoficiální koncert, kterej jsem zorganizoval - Horský park - jste už asi četli. Takže žádná nostalgie za starými dobrými časy. Bolo to na piču!
Role punkrocku je v mým životě teï pořád stejně důležitá jako v roce 1978. A stejně mi pořád zabírá skoro všechen volnej čas, ale nestěžuju si. Tak to má bejt a tak chci, aby to bylo, punkrock je nejkrásnější hudba na světě, nejkrásnější holky jsou punkerky, nejchytřejší texty jsou punkový, nejhezčí oblečení je punkový a nejlepší pivo je to, co vypiješ ve svý punkový partě. Je to skvělý, bejt punkerem, neměnil bych s nikým!
Karel Bouša (NOVODUR, TELEX)
Dříve v 'dřevních' dobách (roky '79-'85) byl pro mě punk životním postojem se vším všudy. Problémy v zaměstnání ohledně nevhodného oblečení, účasti na vystoupeních tzv. závadných kapel, později vyšetřování kvůli vystupování NOVODURU a TELEXU atd. Byly to nejlepší punkový léta, kdy lidi drželi při sobě a měli jednoho společného protivníka.
Dnes, kdy jsem již obroušenej časem, událostmi, věkem, je pro mě punk především dobrá muzika a hlavně sounáležitost s fajn lidma, kteří ač mnohdy o generaci mladší, jsou ve své podstatě takoví jako já. Howgh, domluvil jsem!!!
Šoty (ZEMĚŽLUČ)
1. Negace všeho, ale především odpor ke stávajícímu režimu a k jeho normám a hodnotám - my jsme tady a oni jsou tam = nepřítel byl zcela jasně vymezen - součást undergroundové kultury - odmítnutí zábavy typu "ein Kessel buntes" a to jednou provždy - chut a síla něco dělat sami pro sebe a pro podobně smýšlející lidi (každá uskutečněná akce měla neopakovatelné kouzlo, alespoň pro nás "tehdy" mladší) - ačkoli se na vše vztahovalo "no future", byl to v jistou dobu - právě v tom - smysl života...
2. Ventil, ohromnej něčím jiným těžko nahraditelnej ventil, kterej když se povolí tak uniká ZE MĚ ŽLUČ - společenství lidí, mezi nimiž mám spoustu přátel a to jak u nás, tak ve světě - něco co mne stále baví (hraní) a co v době vzývání "úspěchu a peněz" nemá ani s jedním z toho vůbec nic společného - něco čemuž stále (byt jinak než před 20 lety) věřím...
Miroslav Wanek (F.P.B., UŽ JSME DOMA)
1. Vybaví se mi písnička "Zeměměřič K" od skupiny DVOULETÁ FÁMA a taky "Libouchec" od EXTEMPORE (to byla asi vůbec první punková píseň v Čechách), taky mrtvej pes na řetězu u nohy Filipa Topoloa na Folimance v roce 1979 a pak skupiny ZIKKURAT a ENERGIE G.
2. Punk hraje v mým životě pořád stejnou roli, je to ovšem ten modifikovaný punk, tak jak jsem ho od počátku chápal, neexistuje nic jako "objektivní punk", já například velmi nesnášíím ty exploitácký rekvizity a tu heroizaci násilí a rasismu (Karel Havlíček Borovský napsal: co sám nerad, nečiň jinému, pravil kantor žáku kdesi, tahaje ho za pačesy) a jestli jsem někdy chtěl někoho prásknout do hlavy tak to byli komunistický úředníci, ale ani ty bych nemlátil, dobré bylo to, co se jim stalo - byli odstaveni od moci. "Můj" punk je aktivita, svobodomyslnost, vlastnictví názoru, konstruktivnost (a nikoli jednostranná a bezvýchodná destruktivnost) a heslo No Future chápu dodnes jako výzvu k promýšlení jiné varianty, jiné (pozor teï přijde jedno slovo) ALTERNATIVY. Spojnice a vzájemná ekvivalence pojmů PUNK a ALTERNATIVA je tedy (a vždy byla) pro moji tvorbu logická a myslím že v ní vždy byla a stále je přítomná.
F.P.B. a UJD forever... 
