16 led 2007 07:26
/PUNK/ Anarchia II (nepřečteno)
ANARCHIA II.
Řekli jsme, že anarchie je společnost bez vlády. Je však zrušení vlád možné, žádoucí nebo předvídatelné? Podívejme se na to.
Co je vláda? Metafyzická tendence (což je nemoc mysli, kdy Člověk, jakmile logickým procesem oddělil od individua jeho ctnosti, podléhá svého druhu halucinaci, a považuje tuto extrakci za reálnou bytost), která má i přes rány, jež utržila ze strany praktické vědy, stále silnou pozici v myslích dnešních lidí, pozici tak silnou, že mnozí v zhlížejí k vládě jako morální instituci mající množství kvalit, jako rozumnost, spravedlnost nebo slušnost, které však nezávisejí na tom, kdo vlastně v tomto úřadě je. Pro tyto lidi je vláda, a v podstatě i Stát, abstraktní sociální síla; je to dokonce jakýsi abstraktní reprezentant obecného zájmu; je to vyjádření práv všech, jež jsou považována za omezení práv jednotlivce. A tento způsob vnímání vlády je podporován vlivnými stranami zastávajícími názor, že princip silných autorit by měl být chráněn a že by měl vždy přežít nedostatky a chyby těch, kteří se střídají v zápase o moc.
Pro nás je vláda složena ze všech vladařů; a vladaři- králové, presidenti, ministři, poslanci, atd.-jsou ti, kdož mají v rukou sílu dělat zákony regulující mezilidské vztahy a dohlížet na jejich plnění; vybírat daně, uložit odvodní povinnost, soudit a trestat ty, kteří se zpěčují zákonům, podrobit privátní smlouvy zákonům, dohledu a sankcím, monopolizovat některá odvětví výroby a veřejných služeb, nebo, jestliže si to přejí, celou výrobu a veškeré veřejné služby, podporovat nebo zabraňovat výměně zboží, vyhlásit válku nebo uzavřít mír s vladaři jiný ch zemí, garantovat nebo omezovat osobní svobody... a podobně.
Zkrátka vladaři jsou ti, kdož mají možnost, větší nebo menší, využívat sociální ho potenciálu, to znamená fyzických, intelektuálních a ekonomických možností celé společnosti, aby přinutili každého plnit jejich vůli. A tato síla je, podle nás, základním principem vlády a všech úřadů. Jaký je ale důvod pro existenci vlády? Proč se vzdávat osobní svobody a iniciativy ve prospěch několika jedinců? Proč jim dát možnost převzít potenciál celé společnosti a využívat jej jak se jim zlíbí? Jsou snad natolik výjimečně obdařeni, jsou schopni nějak rozumně dokázat svou schopnost nahradit masy lidí a chránit jejich zájmy, všechny zájmy, lépe než oni sami? Jsou tak neomylní a nepodplatitelní, že by se, s jistou dávkou opatrnosti, mohl svěřit osud všech na milost a nemilost jejich znalostem a dobrotě?
A i kdyby existovali lidé nekonečně moudří a dobří, a i kdybychom předpokládali, což nebylo nikdy v historii pozorováno, že by vedení Stá tu bylo v rukou těch nejschopnějších z nás, přidal by úřad vlády něco jejich prospěšnému potenciálu? Nebo by ho naopak paralyzoval a zničil? Vždyt lidé ve vládě si musí poradit s tolika věcmi, kterým nerozumí, musí plýtvat množstvím své energie, aby se udrželi u moci, vyhověli zájmům svých přátel či kontrolovali nespokojence a podrobili si rebely. Navíc, jakkoli dobří nebo špatní, moudří nebo hloupí mohou vladaři být , kdo je vlastně dosadí do jejich význačné pozice? Oni sami, právem dobyvatele, válkou nebo revolucí?
Ale v tom případě, jakou má veřejnost záruku, že budou mít na zřeteli veřejné blaho? Potom jde jasně o coup d'etat a jestliže jsou oběti nespokojeny, zbývá jim jediná alternativa a to za použití síly svrhnout tyrana. Jsou vybráni z jedné určité třídy či strany? V tom případě budou ideje a zájmy této strany jasně triumfovat a zájmy ostatních budou obětovány. Byli zvoleni ve všeobecných volbách? Ale pak jsou zde jediným měřítkem čísla, která rozhodně nejsou důkazem ani práva a spravedlnosti, ani schopnosti. Zvoleni budou ti nejschopnější přesvědčit veřejnost; a menšina, která může velmi dobře mít i jen o jednoho člena méně než druhá půlka, bude obětována. A to jsme ještě nevzali v úvahu skutečnost, že zkušenosti nám dokazují nemožnost navržení volební ho systému, kde by úspěšní kandidáti byli alespoň opravdovými reprezentanty většiny.
Řekli jsme, že anarchie je společnost bez vlády. Je však zrušení vlád možné, žádoucí nebo předvídatelné? Podívejme se na to.
Co je vláda? Metafyzická tendence (což je nemoc mysli, kdy Člověk, jakmile logickým procesem oddělil od individua jeho ctnosti, podléhá svého druhu halucinaci, a považuje tuto extrakci za reálnou bytost), která má i přes rány, jež utržila ze strany praktické vědy, stále silnou pozici v myslích dnešních lidí, pozici tak silnou, že mnozí v zhlížejí k vládě jako morální instituci mající množství kvalit, jako rozumnost, spravedlnost nebo slušnost, které však nezávisejí na tom, kdo vlastně v tomto úřadě je. Pro tyto lidi je vláda, a v podstatě i Stát, abstraktní sociální síla; je to dokonce jakýsi abstraktní reprezentant obecného zájmu; je to vyjádření práv všech, jež jsou považována za omezení práv jednotlivce. A tento způsob vnímání vlády je podporován vlivnými stranami zastávajícími názor, že princip silných autorit by měl být chráněn a že by měl vždy přežít nedostatky a chyby těch, kteří se střídají v zápase o moc.
Pro nás je vláda složena ze všech vladařů; a vladaři- králové, presidenti, ministři, poslanci, atd.-jsou ti, kdož mají v rukou sílu dělat zákony regulující mezilidské vztahy a dohlížet na jejich plnění; vybírat daně, uložit odvodní povinnost, soudit a trestat ty, kteří se zpěčují zákonům, podrobit privátní smlouvy zákonům, dohledu a sankcím, monopolizovat některá odvětví výroby a veřejných služeb, nebo, jestliže si to přejí, celou výrobu a veškeré veřejné služby, podporovat nebo zabraňovat výměně zboží, vyhlásit válku nebo uzavřít mír s vladaři jiný ch zemí, garantovat nebo omezovat osobní svobody... a podobně.
Zkrátka vladaři jsou ti, kdož mají možnost, větší nebo menší, využívat sociální ho potenciálu, to znamená fyzických, intelektuálních a ekonomických možností celé společnosti, aby přinutili každého plnit jejich vůli. A tato síla je, podle nás, základním principem vlády a všech úřadů. Jaký je ale důvod pro existenci vlády? Proč se vzdávat osobní svobody a iniciativy ve prospěch několika jedinců? Proč jim dát možnost převzít potenciál celé společnosti a využívat jej jak se jim zlíbí? Jsou snad natolik výjimečně obdařeni, jsou schopni nějak rozumně dokázat svou schopnost nahradit masy lidí a chránit jejich zájmy, všechny zájmy, lépe než oni sami? Jsou tak neomylní a nepodplatitelní, že by se, s jistou dávkou opatrnosti, mohl svěřit osud všech na milost a nemilost jejich znalostem a dobrotě?
A i kdyby existovali lidé nekonečně moudří a dobří, a i kdybychom předpokládali, což nebylo nikdy v historii pozorováno, že by vedení Stá tu bylo v rukou těch nejschopnějších z nás, přidal by úřad vlády něco jejich prospěšnému potenciálu? Nebo by ho naopak paralyzoval a zničil? Vždyt lidé ve vládě si musí poradit s tolika věcmi, kterým nerozumí, musí plýtvat množstvím své energie, aby se udrželi u moci, vyhověli zájmům svých přátel či kontrolovali nespokojence a podrobili si rebely. Navíc, jakkoli dobří nebo špatní, moudří nebo hloupí mohou vladaři být , kdo je vlastně dosadí do jejich význačné pozice? Oni sami, právem dobyvatele, válkou nebo revolucí?
Ale v tom případě, jakou má veřejnost záruku, že budou mít na zřeteli veřejné blaho? Potom jde jasně o coup d'etat a jestliže jsou oběti nespokojeny, zbývá jim jediná alternativa a to za použití síly svrhnout tyrana. Jsou vybráni z jedné určité třídy či strany? V tom případě budou ideje a zájmy této strany jasně triumfovat a zájmy ostatních budou obětovány. Byli zvoleni ve všeobecných volbách? Ale pak jsou zde jediným měřítkem čísla, která rozhodně nejsou důkazem ani práva a spravedlnosti, ani schopnosti. Zvoleni budou ti nejschopnější přesvědčit veřejnost; a menšina, která může velmi dobře mít i jen o jednoho člena méně než druhá půlka, bude obětována. A to jsme ještě nevzali v úvahu skutečnost, že zkušenosti nám dokazují nemožnost navržení volební ho systému, kde by úspěšní kandidáti byli alespoň opravdovými reprezentanty většiny.
