27 lis 2006 13:48
/Oi!/ Subkultura Skinheads (nepřečteno)
Skinheads milovani i nenavideni
Mods a Rude Boys
Skinheadska moda ma sve koreny v subkulturach padesatych a sedesatych let Velke Britanie. Predchudci skinheads se nazyvali Mods a jednalo se o mlade muze ze stredni tridy, kteri svou subkulturu vystaveli do jiste miry jako protiklad k subkulture Rockers. Zatimco Rockeri uprednostnovali delsi vlasy, kozene bundy, satky a motocykly, pro Mods byl uniformou kratky sestrih, sako s kravatou a skutr. Zatimco Rockeri byli rebelove, Mods se pokladali za hodne hochy, pater naroda, kterou ceka zlata budoucnost. Proto venovali velkou peci svemu zevnejsku a vyberu modnich doplnku (odtud i jmeno cele subkultury). Sociologove hovori o tom, ze Mods byli jedinou subkulturou, ktera sla ve sve sebeprezentaci tak daleko, ze mela predepsanou dokonce i znacku fenu na vlasy. V prubehu sedesatych let se dostaly vsechny britske subkultury do stinu Hippies a ani Mods nebyli vyjimkou. Ti, kteri se s timto vyvojem nechteli smirit, si zacali rikat Hard Mods nebo Gang Mods a zduraznili delnicke prvky sveho image. Vlasy se zkratily a saka zacala ustupovat kosilim a trickum. Prerod ve skinheads by vsak nebyl uplny, nebyt nove subkultury, ktera se v te dobe v Anglii objevila. Jednalo se o Rude Boys, tvorene pristehovalci z Jamajky. Ti s sebou prinesli vedle poulicni mody i vlastni hudbu Reggae, ze ktereho se zkombinovanim s britskym pub-rockem stalo pozdeji Ska a jejich podobnost (duraz na vzhled) s Hard Mods svedla obe subkultury dohromady. Jejich clenove se brzy zacali potkavat v tancirnach, kde hraly budouci cerne hvezdy britskeho Ska jako Desmond Dekker nebo Laurel Atkien. Posledne jmenovany se stal jakymsi neoficialnim kmotrem skinheads, nove subkultury, ktera vznikla mezi lety 1967 1969.
Working Class Kids
Vedle hudby byla hlavnim definicnim znakem skinheads delnicka prislusnost, takze nekteri glosatori oznacili toto hnuti za karikaturu delnika. Fotbal, box a pivo, tradicni delnicke konicky, se staly pro skinheads povinnosti. I obleceni se zmenilo po vzoru mody delnickych predmesti. Kratke sestrihy, aby se usetrilo za holice, tezke pracovni boty a ohrnute dziny s ksandami (udajne se tento prvek do skinheadske mody dostal proste tak, ze mladi skinheads nosili vytahane dziny po svych starsich bratrech a tak dostavali od maminek ksandy, aby z nich kalhoty nespadly), tricka Fred Perry, kosile Ben Sherman a mikiny Lonsdale. Prvotni skinheads byli ale trochu jini nez ty dnesni. Dokonce si ani nerikali skinheads, ale Boot boys podle tezkych bot. Oznaceni Skinhead se objevilo az pozdeji. Nebyli ani spojeni s zadnou politikou a hlavni zabavou pro ne bylo piti piva na koncertech skinhead reggae nasledovane v tesnem zavesu pitim piva na fotbale. A sem tam nejaka ta bitka. Proste zabava. Od sveho pocatku se vsak nove hnuti ostre vymezovalo proti Hippies kvuli drogam, zzenstilemu zjevu a intelektualismu.
Prvni stiny
Etnicke slozeni prvnich skinheadu take neodpovidalo dnesnim predstavam znacnou cast skinheadu totiz tvorili cernosi. Presto se od pocatku v tomto hnuti zrcadlily typicke obavy delnicke mladeze, ktere pozdeji dostaly jasnou politickou formu. Ceho se takovy osmnactilety kluk z predmesti Londyna nebo Sheffieldu v te dobe bal? Nezamestnanosti, stejne jako dnes. Velka Britanie na tom nebyla v sedesatych letech ekonomicky moc dobre a nejaka svetla budoucnost pro delnicke kluky se nikde nerysovala. K tomu si musime pripocitat fakt, ze na konci sedesatych let Britanie definitivne rozpustila sve kolonialni panstvi a do Anglie zacali prichazet byvali poddani anglicke koruny z kolonii, kteri casto nabizeli svou pracovni silu levneji nez domaci. To melo za nasledek narust rasistickych tendenci mezi mladymi skinheady, kteri patrili k socialni skupine, ktera se mohla prilivem pristehovalcu citit ohrozena. Mezi do te doby apolitickymi skinheady se zacala cirit nova zabava tzv. Paki-bashing, neboli mlaceni Pakistancu, kteri predstavovali nejrozsirenejsi skupinu imigrantu. K tomu abychom mohli rict, ze v tomto okamziku se ze skinheads stali rasiste ovsem prekazi jeden fakt. Mlaceni Pakistancu se totiz ucastnili rovnym dilem bili i cerni skinheadi. O klasickem rasismu jako ideologii bile nadrazenosti se tedy mluvit jeste neda.
Punks and Skins
Ve skutecnosti se na pocatku sedmdesatych let skinheadske hnuti zacalo z anglickych ulic vytracet. Ska a Reggae kapely se cim dal vic priklanely ke krestanskemu rastafarianstvi, coz skinheadum nevyhovovalo. Zdalo se, ze tenhle mladeznicky kult byl pouze jednogeneracni zalezitosti. Ale nebylo tomu tak. V druhe polovine sedmdesatych let prodelal renesanci v souvislosti s nastupem punku. Skinheadi se tehdy stali soucasti punkove revolty, ale brzy se objevily treci plochy, ktere byly pro nektere skinheady neprekonatelne. To se tykalo hlavne uzivani drog v punkove komunite, stejne jako siliciho politickeho naboje, ktery se v punku jasne rysoval. Zatimco prvotni punk byl spise generacni revoltou a anarchisticke prvky v nem slouzily vice jako provokace, velmi brzy se toto hnuti priklonilo k jasnejsi forme protestu a punk se stal synonymem pro anarchistickou nebo obecne radikalne levicovou subkulturu. To ale mnoha skinheadum, kteri se stale pokladali hlavne za bile delniky, nevyhovovalo. Cast z nich se zacala realizovat v tzv. street-punku, ktery predstavovaly kapely stojici nekde mezi skinheads a punkem jako Sham 69 nebo Cockney Reject. Posledne jmenovani svym singlem nazvanym proste Oi! Oi! Oi! (Oi je v londynskem nareci zkomolenina z hi tedy ahoj, typicka prave pro delnicke prostredi) dali jmeno celemu novemu hudebnimu stylu. Oi je jednoduchy punk, obohaceny nekdy o ska pasaze. Od zacatku osmdesatych let se zacali objevovat nove skinheadske kapely jako 4 Skins, Last Resort, Angelic Upstarts, Bussines, Oppressed, Condemned 84, navazujici na tento styl. V teto nove odnozi punkoveho hnuti se zacali potkavat skinheadi a punkaci, pro ktere byla stavajici anarchisticka punkova vlna prilis politicka a prilis intelektualni. Oi kapely si podrzely rebelantskeho ducha, ale nechtely se spojovat s zadnym konkretnim politickym smerem a opet stavely do popredi spise svuj delnicky puvod.
Ian Stuart a Skrewdriver
Pro cast skinheadu ale bylo i toto malo. Ti, kteri byli nejvice ovlivneni britskym nacionalismem a mlacenim Pakistancu, prirozene akceptovali narustajici rasismus britske spolecnosti a dostavali se tak do sporu jak s anarchistickym punkem, tak i s puvodnim duchem skinheadskeho multikulturalismu. Az do zacatku osmdesatych let nebylo toto skinheadske kridlo nijak jasne vymezeno a nemelo ani zadne sve mluvci. To se ale zmenilo s prichodem Iana Stuarta Donaldssona. Jiz v roce 1977 zalozil Ian Stuart punkovou kapelu Skrewdriver (Sroubovak, i v anglictine psano s k spravne by melo byt screwdriver), ktera se ale v roce 1979 rozpadla. Kdyz Ian Stuart v roce 1982 obnovil jeji cinnost, po puvodnim punkovem duchu uz nezbyla ani stopa. Ian se totiz stal clenem britskeho Ku-Klux-Klanu a podporoval politiku National Party, britske neofasisticke politicke strany, ktera mela se skinheads sve vlastni plany. Ve stejnem roce zalozil i White Noise Club, hudebni vydavatelstvi zamerene na rasisticky orientovane skinheads. Zacala se tak formovat prvni zretelna ultrapravicova platforma skinheadskeho hnuti RAC (Rock against Communism - Rock proti komunismu).
Rock Against Communism
RAC vzniklo jako protivaha k RAR (Rock against Racism Rock proti rasismu). Rock proti rasismu byl hudebni festival poradany v roce 1978 Anti-Nazi League jako vyraz odporu k narustajici vlne rasismu v anglicke hudebni scene. Z puvodne jedineho koncertu se stala brzy cela kampan, do ktere se zapojovalo cim dal vic kapel, mimo jine take z punkoveho prostredi. Tomuto trendu se rodici rasisticke skinheadske hnuti pokusilo celit serii koncertu poradanych pod hlavickou RAC a podporou National Front, pricemz hlavnim organizatorem byl prave Ian Stuart. Hlavni hvezdou RAC koncertu byl obnoveny Skrewdriver a krome toho i kapely jako Empire, Squadron, No Remorse, Brutal Attack a Skullhead. Nova myslenka se rychle uchytila a skinheadske hnuti se definitivne rozstepilo. Neobeslo se to samozrejme bez nasili, protoze mnoho rasistickych skinheads bylo zvyklych navstevovat koncerty Oi punkovych a nerasistickych skinheadskych kapel, na kterych zacalo dochazet k vytrznostem kvuli odlisne politicke orientaci. Mimo jine i diky tomu hnuti skinheads ziskalo agresivni image a skinheads jako celek zacali byt medii odsuzovani jako nasilnici a rasiste.
Blood and Honour
Rasismus ovsem nebyl konecnou stanici Iana Stuarta. Kdyz v roce 1987 doslo uvnitr National Front k rozkolu ohledne dalsi spoluprace se skinheady (rada clenu strany mela dojem, ze rasisticti chuligani nedelaji strane dobre jmeno), Ian Stuart transformoval White Noise v Blood and Honour (BaH) organizaci, ktera jiz byla otevrene neonacisticka. Uz jen samotny nazev Krev a cest byl puvodne heslem jednotek SS. Pomyslny kruh vyvoje od apolitickeho patriotismu pres nacionalismus a rasismus k neonacismu a uctivani Hitlera se uzavrel. Sam Ian Stuart se ale ze sve organizace prilis dlouho netesil, nebot se v roce 1993 zabil pri autonehode. Jeho smrt z nej udelala v ocich neonacistu mucednika a ikonu stojici na urovni Adolfa Hitlera.
V nasledujicich letech vznikly nektere dalsi organizace (Hammer Skinheads a White Aryan Resistence v USA), ale BaH uz zustaly pro neonacisticke skinheads tou nejdulezitejsi organizaci. BaH slouzila a slouzi primarne k sireni neonacisticke (tzv. WP White Power, Bila sila puvodne heslo britskych fasistu z dvacatych let 20. stoleti) hudby, vydavani WP kapel a poradani WP koncertu. Jako ochranka pro tyto koncerty (nektere byly totiz uspesne rozehnany militantnimi antifasisty) vznikla pri BaH samostatna organizace pojmenovana priznacne Combat 18 (18 je sifra oznacujici prvni a osme pismeno v abecede, tedy AH Adolf Hitler), jejiz clenove se rekrutovali zejmena z nechvalne proslulych hooligans londynskeho klubu Chelsea. Prestoze mela puvodne slouzit jen jako ochranka pro koncerty, brzy se stala C-18 v podstate samostatnou polo-teroristickou organizaci, ktera zacala organizovat utoky na pristehovalce a novinare. Jeji cinnost byla ale vzdy velmi omezena a vice se angazovala ve vydavani neonacistickych desek, coz se ukazalo jako velmi dobry kseft. Kvuli deleni zisku z teto cinnosti nevahali dokonce vedouci C-18 Charlie Sargent a Martin Cross (byvaly kytarista Skrewdriver) v roce 1997 zavrazdit sveho kolegu Chrise Castla, za coz oba putovali na dozivoti do vezeni a C-18 se rozpadla. Dodnes ovsem obe organizace BaH i C-18 pro neonacisty predstavuji neco jako vzor v jejich boji za bilou rasu.
Tradicni Skins
Do ted jsme mluvili jen o rasisticke, resp. neonacisticke vetvi skinheads. Znamena to snad, ze tato ideologie prevladla ve skinheadske subkulture? Ne. Od okamziku vzniku rasistickych skinheads nekdy byvaji oznacovani jako Boneheads, kostene hlavy se zbytek teto subkultury snazi s timto nechtenym dedictvim vyrovnat. Prvotni reakci bylo odmitnuti rasismu a navrat k puvodni skinheadske tradici tedy ke koncertum, fotbalu, piti piva a nezajmu o politiku. Tito tradicni skinheads, jak byvaji nekdy oznacovani, pokracuji dal v tradici skinheadu z roku 1969 poslouchaji Reggae a Ska i Oi a o politiku se nezajimaji. Aby se odlisili od rasistickych skinheads, oznacuji se za nerasisticke a apoliticke a odmitaji spojovani s jakymkoli politickym kridlem uvnitr skinheadskeho hnuti. Mezi kapely tohoto druhu patri napriklad anglicti Bussines, Deadline nebo Skint, svedsti Perkele, americti Templars nebo svycarsti Vanilla Muffins. Techto kapel je samozrejme mnohonasobne vice, jmenuji hlavne ty, ktere maji v Cechach a na Morave hodne fanousku. Apolitickym Oi byly ve svych pocatcich vyznamne ovlivneny i kapely hrajici New York Hard Core jako Agnostic Front, Slapshot, Madball, Murphys Law nebo vyslovene skinheadsti Warzone.
Apoliticti patrioti a antikomuniste
Pravda ovsem je, ze mezi tradicni skinheads se snazi proniknout nekteri neonaciste. Ne kazdy bonehead vydrzi byt neonacistou dlouho a kdyz neonacismus vyprcha, mnohy z nich se prirozenym vyvojem dostane na apoliticke pozice. Na druhe strane existuji lide, kteri se mezi apoliticke skinheady snazi proniknout zcela cilene bez toho, ze by sve neonacisticke myslenky opustili. Tito lide pochopili, ze jako otevreni neonaciste neziskaji velkou popularitu a zkousi se uchytit u nejblizsich subkulturnich sousedu. Nekterym se to dari prikladem mohu byt kapely jako Kampfzone z Nemecka, Lions Pride a Les Vilains z Belgie nebo Steelcapped Strenght a The Jinx ze Svedska, pricemz nektere stare britske kapely jako treba Condemned 84 a Combat 84 maji k teto forme blizko alespon v tom smyslu, ze na jejich koncertech se potkavaji apoliticti i rasisticti skinheadi. Vsechny tyto kapely se tvari jako apoliticke a pri tom hovori otevrene o nacionalismu, odporu proti levici (coz je pro ne hodne gumovy termin, do ktereho se vejde leckdo, nebo presneji receno kde kdo), odporu proti imigrantum a obecne proti barevnym a obcas treba zahraji na nejakem tom neonacistickem shromazdeni. Pri tom vsem se neustale dovolavaji skinheadskych tradic, cimz imponuji nemale casti hlavne mladych skinheadu. Nekdy se take odvolavaji na myslenku RAC a tvrdi o sobe, ze jsou antikomunisticti, coz take zni mnoha lidem dobre. Pri tom ovsem presne nasleduji puvodni myslenku RAC, totiz stat se oficialni platformou neonacismu, pouze pod prijatelnym nazvem.
Specificky prikladem prorustani nacionalisticke a apoliticke sceny mohou byt ruzne nacionalisticke kapely jako je svedska Ultima Thule, ktera byla v minulosti vyznamna pro formujici se svedske skinheadske hnuti. Je spojena s radou lidi z otevrene neonacisticke sceny a rada neonacistu nebo rasistu jeji koncerty zhusta navstevuje. Sama se ale nikdy k zadne forme neonacismu ani rasismu neprihlasila a naopak v poslednich letech sama proti neonacistum vystoupila a ortodoxni neonaciste ji neuznavaji. Podobnym prikladem muzou byt i nemecti Bohse Onkelz (nemecka obdoba ceskeho Orliku).
Je velmi pravdepodobne, ze do budoucna bude tato forma skinheadske apoliticnosti nabyvat na sile soubezne s tim, jak bude otevrene neonacisticka vetev hnuti upadat. Nutno ovsem dodat, ze i mezi skutecne apolitickymi skinheads nejsou tyto kapely vzdy prijimany.
Skinheads proti rasovym predsudkum
Znamena to tedy, ze kazdy skinhead je bud neonacista, nebo apolitik? Porad jeste ne. Brzy po rozstepeni skinheads na pocatku osmdesatych let se totiz ukazalo, ze diky mediim, ktera vykreslovala skinheady jen jako rasisty, nebude proste odmitnuti rasismu a prihlaseni se k apoliticnosti stacit. Proto kdyz v roce 1987 vznikl v New Yorku skinheadsky gang nazvany SHARP Skinheads Against Racial Prejudice (Skinheadi proti rasovym predsudkum), okamzite se tato myslenka rozsirila nejprve v USA a v roce 1989 diky skinheadske kapele Oppressed i v Anglii a Evrope. SHARP se stalo prvni jasne definovanou protivahou neonacistickym skinheads. SHARP kladli duraz na tradicni skinheadske hodnoty, ale pridavali k nim striktni antifasismus, ktery prevadeli i do praxe. Na pocatku devadesatych let tak doslo v USA k valce mezi SHARP a WP skins, ktera skoncila de facto vitezstvim antifasistickych skinheads. Neonacisty se nepodarilo znicit uplne (tak jak se to nepodari nikdy), ale podarilo se je vytlacit z verejneho prostoru a naprosto je marginalizovat, takze dnes v USA nepredstavuji neonacisticti skinheads vetsi nebezpeci (na rozdil od ruznych neonacistickych a krestansko fundamentalistickych uskupeni politickeho a nikoli subkulturniho charakteru). Hudebni skupiny spojene s timto stylem jsou napriklad britsti Oppressed, kanadsti Impact a Street Troopers, italsti Los Fastidios, francouzsti Bulldogs, nebo argentinsti Curasbun.
Priklon skinheadu v USA k SHARP vsak na konci devadesatych let ustal. V okamziku, kdy bylo neonacisticke nebezpeci zazehnano, se vetsina SHARP bud vratila zpet k tradicne chapanemu skinheadstvi a nebo se naopak zacala angazovat v antifasistickych a anarchistickych organizacich. To vadilo mnoha tradicne a apoliticky orientovanym skinheads, takze se mezi nimi zahy vytvorila tendence odmitat SHARP jako levicovou uchylku skinheads, stejne jako neonacisty jakozto pravicovou uchylku. Tento trend byl do jiste miry nasledovan i v Evrope, i kdyz zde dlouho existovalo chapani SHARP jen jako jineho oznaceni pro tradicni skinheads, ktere melo reflektovat jejich odpor k rasismu. Casem se ale projevila neudrzitelnost takoveho postoje. Lide, kteri se aktivne zapojili do antifasistickeho hnuti, brzy zacali kritizovat apoliticke postoje tradicnich skinheads, ktere nekdy sklouzavaji k apatii a vedou k uzavirani se do jakehosi pomyslneho skinheadskeho ghetta, ktere se tvari, jako ze se jich problemy venkovniho sveta nijak netykaji.
Red and Anarchist Skinheads
Ti, kteri chteli zustat skinheady a zaroven spojovali toto hnuti s radikalni politikou, vytvorili v roce 1992 organizaci RASH Red and Anarchist Skinheads. Zde se vytvorila jasna protivaha k neonacistickym skinheads, ktera je ukotvena v politickem a nikoli jen subkulturnim ramci. Da-li se rici, ze neonacisticti skinheads navazuji na tu cast skinheadskych tradic, ktera je spojena s nacionalismem a latentnim rasismem, pak RASH navazali na tu druhou cast skinheadske tradice na tradici delnictvi a socialniho protestu (a je nutne si uvedomit, ze u prvotnich skinheads skutecne existovaly obe tyto tendence dohromady.) Skinhead je zde vniman jako obrance delnickych prav a bojovnik proti kapitalismu i fasismu. Skinheadska image zustava nedotknuta, ale pristupuje k ni politicka ideologie. Od pocatku je zde ale pritomna jista dichotomie navozena jiz samotnym nazvem. V RASH se totiz krizi anarchisticke myslenky s marxisticko-leninskymi. Rezonuje zde problem, ktery existuje napriklad v Nemecku, kde se veskere tzv. radikalne levicove skupiny navzajem prostupuji. Vede to k paradoxum, kdy spolupracuji napriklad anarchiste a ortodoxni leniniste, prestoze ideologie obou skupin jsou naprosto protichudne. Proti tomuto trendu se naopak ostre vymezuje napriklad skandinavska nebo spanelska scena a mnoho anarchistu myslenku RASH odmita, nebo je k ni alespon velmi kritickych, prave kvuli problemu spojovani s bolseviky. Existuji i skinheadi-anarchiste, kteri se snazi obe veci oddelit avsak nerezignovat na politickou aktivitu a tvrdi, ze jsou skinheadi a zaroven i anarchiste a nikoli anarchisticti skinheads. Pod hlavickou RASH dnes existuji jak ortodoxne marx-leninske kapely (spanelsti Nucleo Terco, Opcio K-95, Pilseners, baskicti Kortatu/Negu Gorriak, italsti Banda Bassotti), tak i kapely anarchisticke (spanelsti Non Servium, Kaos Urbano, Oi the Arrase, italsti Youngang a Lumpen, kanadsti Jeunesse Apatride, holandsko-srbsti Heroes and Zeros, francouzsti Brigada Flores Magon a Ya Basta). Vedle techto kapel existuje ovsem jeste rada skinheadskych skupin, ktere jsou orientovany bud obecne levicove nebo socialne kriticky jako napriklad nemecti Stage Bottles, Scrapy a No Respect, italsti Reazione a Klasse Kriminalle, kanadsti Fate to Hate, Fighitng Chance a Prowlers, anglicti Red London, Contempt nebo Angelic Upstrats. Specifickym prikladem je pak nemecka Loikaemie. Kapela, ktera je idolem mnoha apolitickych skinheads vcetne tech, kteri tenduji smerem k ultrapravici a to i kdyz se jedna o kapelu, ktera je nejen striktne antifasisticka, ale jejiz clenove se aktivne ucastni antiautoritarskych aktivit.
Situace v Cechach
V Cechach a na Morave se objevilo skinheadske hnuti v polovine osmdesatych let 20. stoleti ve velmi zmatene podobe, ktera spojovala anarchisticke i fasisticke symboly s odporem vuci komunismu i statu. To bylo zpusobeno zeleznou oponou, pres kterou prochazely informace ve velmi filtrovane podobe. Po roce 1989 se skinheadske hnuti vyprofilovalo nejprve rasisticky a velmi brzy preslo na vyslovene neonacisticke pozice. V Cechach a na Morave existuji pobocky jak BaH tak i Hammer Skinheads. Nejvyznamnejsi neonacisticke kapely predstavuji nebo predstavovaly skupiny Vlajka, Buldok (pozdeji Wolfheart), Excalibur (drive Diktator, nyni Desolate), Beowulf a Agrese 95. Dnes jsou nejaktivnejsi Conflict 88 a Imperium.
V prubehu devadesatych let vznikly i prvni zarodky SHARP a apolitickych skinheads. V dusledku spojeni casti neonacistickych skinheads s politickou scenou koncem 20. stoleti doslo k vyraznemu poklesu poctu neonacistu pouzivajicich vyslovene skinheadskou image, pricemz tento trend byl podporen i dlouhodobou militantni aktivitou AFA a dalsich radikalnich antifasistu. Tento trend nadale pokracuje. Cast neonacistu (zejmena tech, ktere nezajima ani tak politika jako spise nasili) uprednostnuje spojeni se subkulturou fotbalovych hooligans, cast se snazi prezentovat nikoli subkulturne, ale politicky. Neznamena to vsak, ze neonacisticti skinheads jiz neexistuji, nebo ze nepredstavuji nadale nebezpeci.
Neustaly narust naopak zaznamenava apoliticka scena. Z vyznamnejsich ceskych kapel, ktere se oznacuji za tradicni skinheads muzeme jmenovat The Riot, Pilsner Oiquell a Operaci Artaban. Spolu s ni roste ale i ta cast, ktera se za apolitickou jen vydava. Naprosto typickym prikladem pseudo-apolitickych kapel z Cech a Moravy jsou kapely Squad 96 a Randall Gruppe, na ktere chodi jak neonaciste, tak nekteri apoliticti skinheads, tak treba i lide z ruznych vlasteneckych spolku typu Vlastenecka liga nebo Litomericti vlastenci. Kapely jako jsou Randall Gruppe ovsem prestavuji jen spicku ledovce. Jako skutecne expertni se v tomto smyslu jevi brnenska scena, kde existuji bohate kontakty mezi druhdy antifasistickymi skinheady okolo Operace Artaban a neonacisty z okruhu Martina Korce (jeden ze zakladatelu ceske vetve Hammer Skinheads a bubenik Randall Gruppe a Squad 96). Vysledkem techto kontaktu je napriklad kapela Tattooed Bastards, kde hraje na kytaru Jan Nemecek, puvodne kytarista neonacisticke kapely Beowulf. Tahle kapela se profiluje jako nepoliticka, ale ve svem repertoaru ma napriklad pisen Anti-reds. Pisen proti fasismu bychom vsak u nich hledali marne.
V Cechach se k SHARP hlasili v minulosti prazsti Protest, ve svych pocatcich i Operace Artaban. V soucasne dobe v Cechach a na Morave neni zadna kapela, ktera by se hlasila k RASH. Do jiste miry by se dalo hovorit o vlivu levicovych skinheads na kapely Rude Guerilla a The Chancers. Pokud bychom zabrousili na sousedni Slovensko, mohli bychom oznacit za kapelu podobneho typu jako je Loikaemie skupinu Rozpor, ktera se sice oznacuje za apolitickou, avsak zaroven za striktne antifasistickou.
Shrnuti
Pokud bychom tedy chteli ve zkratce popsat soucasnou podobu skinheadskeho hnuti, mohli bychom rici, ze se v zasade deli na tri casti rasistickou, nerasistickou a antirasistickou. Rasistickou cast tvori jednak neonaciste (navazuji na Hitlera, volaji po pan-arijske jednote, dulezita je pro ne spravna krev), jednak neofasiste (navazuji na mistni fasisticke vudce, volaji po silnych narodnich statech, dulezita je pro ne narodnost) a jednak ruzne radoby nacionalisticke/RAC spolky (smes obou jiz zminovanych pristupu prezentovana tak, aby vypadala verohodne a prijatelne). Nerasistickou cast tvori tradicni a apoliticti skinheads, pro ktere je dulezita hudba (Ska a Oi), moda a zabava. Jista cast inklinuje k nacionalismu a RAC a predstavuje prechod k rasistickym skinheads. Zhruba stejne velka cast naopak tihne k antirasistickym skinheads. Antirasiste jsou tvoreni zejmena skupinami SHARP (uznavaji tradicni skinheadske hodnoty a zaroven jsou antifasiste) a RASH (anarchisticti a komunisticti skinheads). Ve vsech trech hlavnich skupinach existuje tendence ke spolupraci vsech subjektu uvnitr jedne skupiny. Tedy neonaciste s neofasisty versus SHARP s RASH. Uvnitr nerasisticke casti dochazi k nejvetsimu poctu vnitrnich pnuti a sporu, nebot se v ni odehrava ideologicky souboj mezi rasisty a antirasisty.
Zaver
Skinheads od sveho vzniku predstavovali smes protikladu. Nacionalismus a latentni rasismus dohromady s multikulturalismem nebo socialni protest a apoliticnost. Zaroven byla skinheadska moda diky svemu agresivnimu stylu vzdy nesmirne pritazliva pro mlade muze. Diky tomu dnes existuje mnoho skinheadu vsech moznych ideologickych smeru, kteri se navzajem obvinuji z pospineni puvodniho kultu. Diky tomu se v pravidelnych intervalech i mezi anarchisty ozyva otazka: Mame s temi skinheady spolupracovat, nebo ne? Otazka je sice pochopitelna, avsak vzhledem k prave popsane situaci zcela spatne postavena. Odpoved totiz zni Spolupracovat s antifasisty a anarchisty ano. Jsou-li to shodou okolnosti skinheads proc ne?"
ZDROJ: http://www.antifa.cz
Mods a Rude Boys
Skinheadska moda ma sve koreny v subkulturach padesatych a sedesatych let Velke Britanie. Predchudci skinheads se nazyvali Mods a jednalo se o mlade muze ze stredni tridy, kteri svou subkulturu vystaveli do jiste miry jako protiklad k subkulture Rockers. Zatimco Rockeri uprednostnovali delsi vlasy, kozene bundy, satky a motocykly, pro Mods byl uniformou kratky sestrih, sako s kravatou a skutr. Zatimco Rockeri byli rebelove, Mods se pokladali za hodne hochy, pater naroda, kterou ceka zlata budoucnost. Proto venovali velkou peci svemu zevnejsku a vyberu modnich doplnku (odtud i jmeno cele subkultury). Sociologove hovori o tom, ze Mods byli jedinou subkulturou, ktera sla ve sve sebeprezentaci tak daleko, ze mela predepsanou dokonce i znacku fenu na vlasy. V prubehu sedesatych let se dostaly vsechny britske subkultury do stinu Hippies a ani Mods nebyli vyjimkou. Ti, kteri se s timto vyvojem nechteli smirit, si zacali rikat Hard Mods nebo Gang Mods a zduraznili delnicke prvky sveho image. Vlasy se zkratily a saka zacala ustupovat kosilim a trickum. Prerod ve skinheads by vsak nebyl uplny, nebyt nove subkultury, ktera se v te dobe v Anglii objevila. Jednalo se o Rude Boys, tvorene pristehovalci z Jamajky. Ti s sebou prinesli vedle poulicni mody i vlastni hudbu Reggae, ze ktereho se zkombinovanim s britskym pub-rockem stalo pozdeji Ska a jejich podobnost (duraz na vzhled) s Hard Mods svedla obe subkultury dohromady. Jejich clenove se brzy zacali potkavat v tancirnach, kde hraly budouci cerne hvezdy britskeho Ska jako Desmond Dekker nebo Laurel Atkien. Posledne jmenovany se stal jakymsi neoficialnim kmotrem skinheads, nove subkultury, ktera vznikla mezi lety 1967 1969.
Working Class Kids
Vedle hudby byla hlavnim definicnim znakem skinheads delnicka prislusnost, takze nekteri glosatori oznacili toto hnuti za karikaturu delnika. Fotbal, box a pivo, tradicni delnicke konicky, se staly pro skinheads povinnosti. I obleceni se zmenilo po vzoru mody delnickych predmesti. Kratke sestrihy, aby se usetrilo za holice, tezke pracovni boty a ohrnute dziny s ksandami (udajne se tento prvek do skinheadske mody dostal proste tak, ze mladi skinheads nosili vytahane dziny po svych starsich bratrech a tak dostavali od maminek ksandy, aby z nich kalhoty nespadly), tricka Fred Perry, kosile Ben Sherman a mikiny Lonsdale. Prvotni skinheads byli ale trochu jini nez ty dnesni. Dokonce si ani nerikali skinheads, ale Boot boys podle tezkych bot. Oznaceni Skinhead se objevilo az pozdeji. Nebyli ani spojeni s zadnou politikou a hlavni zabavou pro ne bylo piti piva na koncertech skinhead reggae nasledovane v tesnem zavesu pitim piva na fotbale. A sem tam nejaka ta bitka. Proste zabava. Od sveho pocatku se vsak nove hnuti ostre vymezovalo proti Hippies kvuli drogam, zzenstilemu zjevu a intelektualismu.
Prvni stiny
Etnicke slozeni prvnich skinheadu take neodpovidalo dnesnim predstavam znacnou cast skinheadu totiz tvorili cernosi. Presto se od pocatku v tomto hnuti zrcadlily typicke obavy delnicke mladeze, ktere pozdeji dostaly jasnou politickou formu. Ceho se takovy osmnactilety kluk z predmesti Londyna nebo Sheffieldu v te dobe bal? Nezamestnanosti, stejne jako dnes. Velka Britanie na tom nebyla v sedesatych letech ekonomicky moc dobre a nejaka svetla budoucnost pro delnicke kluky se nikde nerysovala. K tomu si musime pripocitat fakt, ze na konci sedesatych let Britanie definitivne rozpustila sve kolonialni panstvi a do Anglie zacali prichazet byvali poddani anglicke koruny z kolonii, kteri casto nabizeli svou pracovni silu levneji nez domaci. To melo za nasledek narust rasistickych tendenci mezi mladymi skinheady, kteri patrili k socialni skupine, ktera se mohla prilivem pristehovalcu citit ohrozena. Mezi do te doby apolitickymi skinheady se zacala cirit nova zabava tzv. Paki-bashing, neboli mlaceni Pakistancu, kteri predstavovali nejrozsirenejsi skupinu imigrantu. K tomu abychom mohli rict, ze v tomto okamziku se ze skinheads stali rasiste ovsem prekazi jeden fakt. Mlaceni Pakistancu se totiz ucastnili rovnym dilem bili i cerni skinheadi. O klasickem rasismu jako ideologii bile nadrazenosti se tedy mluvit jeste neda.
Punks and Skins
Ve skutecnosti se na pocatku sedmdesatych let skinheadske hnuti zacalo z anglickych ulic vytracet. Ska a Reggae kapely se cim dal vic priklanely ke krestanskemu rastafarianstvi, coz skinheadum nevyhovovalo. Zdalo se, ze tenhle mladeznicky kult byl pouze jednogeneracni zalezitosti. Ale nebylo tomu tak. V druhe polovine sedmdesatych let prodelal renesanci v souvislosti s nastupem punku. Skinheadi se tehdy stali soucasti punkove revolty, ale brzy se objevily treci plochy, ktere byly pro nektere skinheady neprekonatelne. To se tykalo hlavne uzivani drog v punkove komunite, stejne jako siliciho politickeho naboje, ktery se v punku jasne rysoval. Zatimco prvotni punk byl spise generacni revoltou a anarchisticke prvky v nem slouzily vice jako provokace, velmi brzy se toto hnuti priklonilo k jasnejsi forme protestu a punk se stal synonymem pro anarchistickou nebo obecne radikalne levicovou subkulturu. To ale mnoha skinheadum, kteri se stale pokladali hlavne za bile delniky, nevyhovovalo. Cast z nich se zacala realizovat v tzv. street-punku, ktery predstavovaly kapely stojici nekde mezi skinheads a punkem jako Sham 69 nebo Cockney Reject. Posledne jmenovani svym singlem nazvanym proste Oi! Oi! Oi! (Oi je v londynskem nareci zkomolenina z hi tedy ahoj, typicka prave pro delnicke prostredi) dali jmeno celemu novemu hudebnimu stylu. Oi je jednoduchy punk, obohaceny nekdy o ska pasaze. Od zacatku osmdesatych let se zacali objevovat nove skinheadske kapely jako 4 Skins, Last Resort, Angelic Upstarts, Bussines, Oppressed, Condemned 84, navazujici na tento styl. V teto nove odnozi punkoveho hnuti se zacali potkavat skinheadi a punkaci, pro ktere byla stavajici anarchisticka punkova vlna prilis politicka a prilis intelektualni. Oi kapely si podrzely rebelantskeho ducha, ale nechtely se spojovat s zadnym konkretnim politickym smerem a opet stavely do popredi spise svuj delnicky puvod.
Ian Stuart a Skrewdriver
Pro cast skinheadu ale bylo i toto malo. Ti, kteri byli nejvice ovlivneni britskym nacionalismem a mlacenim Pakistancu, prirozene akceptovali narustajici rasismus britske spolecnosti a dostavali se tak do sporu jak s anarchistickym punkem, tak i s puvodnim duchem skinheadskeho multikulturalismu. Az do zacatku osmdesatych let nebylo toto skinheadske kridlo nijak jasne vymezeno a nemelo ani zadne sve mluvci. To se ale zmenilo s prichodem Iana Stuarta Donaldssona. Jiz v roce 1977 zalozil Ian Stuart punkovou kapelu Skrewdriver (Sroubovak, i v anglictine psano s k spravne by melo byt screwdriver), ktera se ale v roce 1979 rozpadla. Kdyz Ian Stuart v roce 1982 obnovil jeji cinnost, po puvodnim punkovem duchu uz nezbyla ani stopa. Ian se totiz stal clenem britskeho Ku-Klux-Klanu a podporoval politiku National Party, britske neofasisticke politicke strany, ktera mela se skinheads sve vlastni plany. Ve stejnem roce zalozil i White Noise Club, hudebni vydavatelstvi zamerene na rasisticky orientovane skinheads. Zacala se tak formovat prvni zretelna ultrapravicova platforma skinheadskeho hnuti RAC (Rock against Communism - Rock proti komunismu).
Rock Against Communism
RAC vzniklo jako protivaha k RAR (Rock against Racism Rock proti rasismu). Rock proti rasismu byl hudebni festival poradany v roce 1978 Anti-Nazi League jako vyraz odporu k narustajici vlne rasismu v anglicke hudebni scene. Z puvodne jedineho koncertu se stala brzy cela kampan, do ktere se zapojovalo cim dal vic kapel, mimo jine take z punkoveho prostredi. Tomuto trendu se rodici rasisticke skinheadske hnuti pokusilo celit serii koncertu poradanych pod hlavickou RAC a podporou National Front, pricemz hlavnim organizatorem byl prave Ian Stuart. Hlavni hvezdou RAC koncertu byl obnoveny Skrewdriver a krome toho i kapely jako Empire, Squadron, No Remorse, Brutal Attack a Skullhead. Nova myslenka se rychle uchytila a skinheadske hnuti se definitivne rozstepilo. Neobeslo se to samozrejme bez nasili, protoze mnoho rasistickych skinheads bylo zvyklych navstevovat koncerty Oi punkovych a nerasistickych skinheadskych kapel, na kterych zacalo dochazet k vytrznostem kvuli odlisne politicke orientaci. Mimo jine i diky tomu hnuti skinheads ziskalo agresivni image a skinheads jako celek zacali byt medii odsuzovani jako nasilnici a rasiste.
Blood and Honour
Rasismus ovsem nebyl konecnou stanici Iana Stuarta. Kdyz v roce 1987 doslo uvnitr National Front k rozkolu ohledne dalsi spoluprace se skinheady (rada clenu strany mela dojem, ze rasisticti chuligani nedelaji strane dobre jmeno), Ian Stuart transformoval White Noise v Blood and Honour (BaH) organizaci, ktera jiz byla otevrene neonacisticka. Uz jen samotny nazev Krev a cest byl puvodne heslem jednotek SS. Pomyslny kruh vyvoje od apolitickeho patriotismu pres nacionalismus a rasismus k neonacismu a uctivani Hitlera se uzavrel. Sam Ian Stuart se ale ze sve organizace prilis dlouho netesil, nebot se v roce 1993 zabil pri autonehode. Jeho smrt z nej udelala v ocich neonacistu mucednika a ikonu stojici na urovni Adolfa Hitlera.
V nasledujicich letech vznikly nektere dalsi organizace (Hammer Skinheads a White Aryan Resistence v USA), ale BaH uz zustaly pro neonacisticke skinheads tou nejdulezitejsi organizaci. BaH slouzila a slouzi primarne k sireni neonacisticke (tzv. WP White Power, Bila sila puvodne heslo britskych fasistu z dvacatych let 20. stoleti) hudby, vydavani WP kapel a poradani WP koncertu. Jako ochranka pro tyto koncerty (nektere byly totiz uspesne rozehnany militantnimi antifasisty) vznikla pri BaH samostatna organizace pojmenovana priznacne Combat 18 (18 je sifra oznacujici prvni a osme pismeno v abecede, tedy AH Adolf Hitler), jejiz clenove se rekrutovali zejmena z nechvalne proslulych hooligans londynskeho klubu Chelsea. Prestoze mela puvodne slouzit jen jako ochranka pro koncerty, brzy se stala C-18 v podstate samostatnou polo-teroristickou organizaci, ktera zacala organizovat utoky na pristehovalce a novinare. Jeji cinnost byla ale vzdy velmi omezena a vice se angazovala ve vydavani neonacistickych desek, coz se ukazalo jako velmi dobry kseft. Kvuli deleni zisku z teto cinnosti nevahali dokonce vedouci C-18 Charlie Sargent a Martin Cross (byvaly kytarista Skrewdriver) v roce 1997 zavrazdit sveho kolegu Chrise Castla, za coz oba putovali na dozivoti do vezeni a C-18 se rozpadla. Dodnes ovsem obe organizace BaH i C-18 pro neonacisty predstavuji neco jako vzor v jejich boji za bilou rasu.
Tradicni Skins
Do ted jsme mluvili jen o rasisticke, resp. neonacisticke vetvi skinheads. Znamena to snad, ze tato ideologie prevladla ve skinheadske subkulture? Ne. Od okamziku vzniku rasistickych skinheads nekdy byvaji oznacovani jako Boneheads, kostene hlavy se zbytek teto subkultury snazi s timto nechtenym dedictvim vyrovnat. Prvotni reakci bylo odmitnuti rasismu a navrat k puvodni skinheadske tradici tedy ke koncertum, fotbalu, piti piva a nezajmu o politiku. Tito tradicni skinheads, jak byvaji nekdy oznacovani, pokracuji dal v tradici skinheadu z roku 1969 poslouchaji Reggae a Ska i Oi a o politiku se nezajimaji. Aby se odlisili od rasistickych skinheads, oznacuji se za nerasisticke a apoliticke a odmitaji spojovani s jakymkoli politickym kridlem uvnitr skinheadskeho hnuti. Mezi kapely tohoto druhu patri napriklad anglicti Bussines, Deadline nebo Skint, svedsti Perkele, americti Templars nebo svycarsti Vanilla Muffins. Techto kapel je samozrejme mnohonasobne vice, jmenuji hlavne ty, ktere maji v Cechach a na Morave hodne fanousku. Apolitickym Oi byly ve svych pocatcich vyznamne ovlivneny i kapely hrajici New York Hard Core jako Agnostic Front, Slapshot, Madball, Murphys Law nebo vyslovene skinheadsti Warzone.
Apoliticti patrioti a antikomuniste
Pravda ovsem je, ze mezi tradicni skinheads se snazi proniknout nekteri neonaciste. Ne kazdy bonehead vydrzi byt neonacistou dlouho a kdyz neonacismus vyprcha, mnohy z nich se prirozenym vyvojem dostane na apoliticke pozice. Na druhe strane existuji lide, kteri se mezi apoliticke skinheady snazi proniknout zcela cilene bez toho, ze by sve neonacisticke myslenky opustili. Tito lide pochopili, ze jako otevreni neonaciste neziskaji velkou popularitu a zkousi se uchytit u nejblizsich subkulturnich sousedu. Nekterym se to dari prikladem mohu byt kapely jako Kampfzone z Nemecka, Lions Pride a Les Vilains z Belgie nebo Steelcapped Strenght a The Jinx ze Svedska, pricemz nektere stare britske kapely jako treba Condemned 84 a Combat 84 maji k teto forme blizko alespon v tom smyslu, ze na jejich koncertech se potkavaji apoliticti i rasisticti skinheadi. Vsechny tyto kapely se tvari jako apoliticke a pri tom hovori otevrene o nacionalismu, odporu proti levici (coz je pro ne hodne gumovy termin, do ktereho se vejde leckdo, nebo presneji receno kde kdo), odporu proti imigrantum a obecne proti barevnym a obcas treba zahraji na nejakem tom neonacistickem shromazdeni. Pri tom vsem se neustale dovolavaji skinheadskych tradic, cimz imponuji nemale casti hlavne mladych skinheadu. Nekdy se take odvolavaji na myslenku RAC a tvrdi o sobe, ze jsou antikomunisticti, coz take zni mnoha lidem dobre. Pri tom ovsem presne nasleduji puvodni myslenku RAC, totiz stat se oficialni platformou neonacismu, pouze pod prijatelnym nazvem.
Specificky prikladem prorustani nacionalisticke a apoliticke sceny mohou byt ruzne nacionalisticke kapely jako je svedska Ultima Thule, ktera byla v minulosti vyznamna pro formujici se svedske skinheadske hnuti. Je spojena s radou lidi z otevrene neonacisticke sceny a rada neonacistu nebo rasistu jeji koncerty zhusta navstevuje. Sama se ale nikdy k zadne forme neonacismu ani rasismu neprihlasila a naopak v poslednich letech sama proti neonacistum vystoupila a ortodoxni neonaciste ji neuznavaji. Podobnym prikladem muzou byt i nemecti Bohse Onkelz (nemecka obdoba ceskeho Orliku).
Je velmi pravdepodobne, ze do budoucna bude tato forma skinheadske apoliticnosti nabyvat na sile soubezne s tim, jak bude otevrene neonacisticka vetev hnuti upadat. Nutno ovsem dodat, ze i mezi skutecne apolitickymi skinheads nejsou tyto kapely vzdy prijimany.
Skinheads proti rasovym predsudkum
Znamena to tedy, ze kazdy skinhead je bud neonacista, nebo apolitik? Porad jeste ne. Brzy po rozstepeni skinheads na pocatku osmdesatych let se totiz ukazalo, ze diky mediim, ktera vykreslovala skinheady jen jako rasisty, nebude proste odmitnuti rasismu a prihlaseni se k apoliticnosti stacit. Proto kdyz v roce 1987 vznikl v New Yorku skinheadsky gang nazvany SHARP Skinheads Against Racial Prejudice (Skinheadi proti rasovym predsudkum), okamzite se tato myslenka rozsirila nejprve v USA a v roce 1989 diky skinheadske kapele Oppressed i v Anglii a Evrope. SHARP se stalo prvni jasne definovanou protivahou neonacistickym skinheads. SHARP kladli duraz na tradicni skinheadske hodnoty, ale pridavali k nim striktni antifasismus, ktery prevadeli i do praxe. Na pocatku devadesatych let tak doslo v USA k valce mezi SHARP a WP skins, ktera skoncila de facto vitezstvim antifasistickych skinheads. Neonacisty se nepodarilo znicit uplne (tak jak se to nepodari nikdy), ale podarilo se je vytlacit z verejneho prostoru a naprosto je marginalizovat, takze dnes v USA nepredstavuji neonacisticti skinheads vetsi nebezpeci (na rozdil od ruznych neonacistickych a krestansko fundamentalistickych uskupeni politickeho a nikoli subkulturniho charakteru). Hudebni skupiny spojene s timto stylem jsou napriklad britsti Oppressed, kanadsti Impact a Street Troopers, italsti Los Fastidios, francouzsti Bulldogs, nebo argentinsti Curasbun.
Priklon skinheadu v USA k SHARP vsak na konci devadesatych let ustal. V okamziku, kdy bylo neonacisticke nebezpeci zazehnano, se vetsina SHARP bud vratila zpet k tradicne chapanemu skinheadstvi a nebo se naopak zacala angazovat v antifasistickych a anarchistickych organizacich. To vadilo mnoha tradicne a apoliticky orientovanym skinheads, takze se mezi nimi zahy vytvorila tendence odmitat SHARP jako levicovou uchylku skinheads, stejne jako neonacisty jakozto pravicovou uchylku. Tento trend byl do jiste miry nasledovan i v Evrope, i kdyz zde dlouho existovalo chapani SHARP jen jako jineho oznaceni pro tradicni skinheads, ktere melo reflektovat jejich odpor k rasismu. Casem se ale projevila neudrzitelnost takoveho postoje. Lide, kteri se aktivne zapojili do antifasistickeho hnuti, brzy zacali kritizovat apoliticke postoje tradicnich skinheads, ktere nekdy sklouzavaji k apatii a vedou k uzavirani se do jakehosi pomyslneho skinheadskeho ghetta, ktere se tvari, jako ze se jich problemy venkovniho sveta nijak netykaji.
Red and Anarchist Skinheads
Ti, kteri chteli zustat skinheady a zaroven spojovali toto hnuti s radikalni politikou, vytvorili v roce 1992 organizaci RASH Red and Anarchist Skinheads. Zde se vytvorila jasna protivaha k neonacistickym skinheads, ktera je ukotvena v politickem a nikoli jen subkulturnim ramci. Da-li se rici, ze neonacisticti skinheads navazuji na tu cast skinheadskych tradic, ktera je spojena s nacionalismem a latentnim rasismem, pak RASH navazali na tu druhou cast skinheadske tradice na tradici delnictvi a socialniho protestu (a je nutne si uvedomit, ze u prvotnich skinheads skutecne existovaly obe tyto tendence dohromady.) Skinhead je zde vniman jako obrance delnickych prav a bojovnik proti kapitalismu i fasismu. Skinheadska image zustava nedotknuta, ale pristupuje k ni politicka ideologie. Od pocatku je zde ale pritomna jista dichotomie navozena jiz samotnym nazvem. V RASH se totiz krizi anarchisticke myslenky s marxisticko-leninskymi. Rezonuje zde problem, ktery existuje napriklad v Nemecku, kde se veskere tzv. radikalne levicove skupiny navzajem prostupuji. Vede to k paradoxum, kdy spolupracuji napriklad anarchiste a ortodoxni leniniste, prestoze ideologie obou skupin jsou naprosto protichudne. Proti tomuto trendu se naopak ostre vymezuje napriklad skandinavska nebo spanelska scena a mnoho anarchistu myslenku RASH odmita, nebo je k ni alespon velmi kritickych, prave kvuli problemu spojovani s bolseviky. Existuji i skinheadi-anarchiste, kteri se snazi obe veci oddelit avsak nerezignovat na politickou aktivitu a tvrdi, ze jsou skinheadi a zaroven i anarchiste a nikoli anarchisticti skinheads. Pod hlavickou RASH dnes existuji jak ortodoxne marx-leninske kapely (spanelsti Nucleo Terco, Opcio K-95, Pilseners, baskicti Kortatu/Negu Gorriak, italsti Banda Bassotti), tak i kapely anarchisticke (spanelsti Non Servium, Kaos Urbano, Oi the Arrase, italsti Youngang a Lumpen, kanadsti Jeunesse Apatride, holandsko-srbsti Heroes and Zeros, francouzsti Brigada Flores Magon a Ya Basta). Vedle techto kapel existuje ovsem jeste rada skinheadskych skupin, ktere jsou orientovany bud obecne levicove nebo socialne kriticky jako napriklad nemecti Stage Bottles, Scrapy a No Respect, italsti Reazione a Klasse Kriminalle, kanadsti Fate to Hate, Fighitng Chance a Prowlers, anglicti Red London, Contempt nebo Angelic Upstrats. Specifickym prikladem je pak nemecka Loikaemie. Kapela, ktera je idolem mnoha apolitickych skinheads vcetne tech, kteri tenduji smerem k ultrapravici a to i kdyz se jedna o kapelu, ktera je nejen striktne antifasisticka, ale jejiz clenove se aktivne ucastni antiautoritarskych aktivit.
Situace v Cechach
V Cechach a na Morave se objevilo skinheadske hnuti v polovine osmdesatych let 20. stoleti ve velmi zmatene podobe, ktera spojovala anarchisticke i fasisticke symboly s odporem vuci komunismu i statu. To bylo zpusobeno zeleznou oponou, pres kterou prochazely informace ve velmi filtrovane podobe. Po roce 1989 se skinheadske hnuti vyprofilovalo nejprve rasisticky a velmi brzy preslo na vyslovene neonacisticke pozice. V Cechach a na Morave existuji pobocky jak BaH tak i Hammer Skinheads. Nejvyznamnejsi neonacisticke kapely predstavuji nebo predstavovaly skupiny Vlajka, Buldok (pozdeji Wolfheart), Excalibur (drive Diktator, nyni Desolate), Beowulf a Agrese 95. Dnes jsou nejaktivnejsi Conflict 88 a Imperium.
V prubehu devadesatych let vznikly i prvni zarodky SHARP a apolitickych skinheads. V dusledku spojeni casti neonacistickych skinheads s politickou scenou koncem 20. stoleti doslo k vyraznemu poklesu poctu neonacistu pouzivajicich vyslovene skinheadskou image, pricemz tento trend byl podporen i dlouhodobou militantni aktivitou AFA a dalsich radikalnich antifasistu. Tento trend nadale pokracuje. Cast neonacistu (zejmena tech, ktere nezajima ani tak politika jako spise nasili) uprednostnuje spojeni se subkulturou fotbalovych hooligans, cast se snazi prezentovat nikoli subkulturne, ale politicky. Neznamena to vsak, ze neonacisticti skinheads jiz neexistuji, nebo ze nepredstavuji nadale nebezpeci.
Neustaly narust naopak zaznamenava apoliticka scena. Z vyznamnejsich ceskych kapel, ktere se oznacuji za tradicni skinheads muzeme jmenovat The Riot, Pilsner Oiquell a Operaci Artaban. Spolu s ni roste ale i ta cast, ktera se za apolitickou jen vydava. Naprosto typickym prikladem pseudo-apolitickych kapel z Cech a Moravy jsou kapely Squad 96 a Randall Gruppe, na ktere chodi jak neonaciste, tak nekteri apoliticti skinheads, tak treba i lide z ruznych vlasteneckych spolku typu Vlastenecka liga nebo Litomericti vlastenci. Kapely jako jsou Randall Gruppe ovsem prestavuji jen spicku ledovce. Jako skutecne expertni se v tomto smyslu jevi brnenska scena, kde existuji bohate kontakty mezi druhdy antifasistickymi skinheady okolo Operace Artaban a neonacisty z okruhu Martina Korce (jeden ze zakladatelu ceske vetve Hammer Skinheads a bubenik Randall Gruppe a Squad 96). Vysledkem techto kontaktu je napriklad kapela Tattooed Bastards, kde hraje na kytaru Jan Nemecek, puvodne kytarista neonacisticke kapely Beowulf. Tahle kapela se profiluje jako nepoliticka, ale ve svem repertoaru ma napriklad pisen Anti-reds. Pisen proti fasismu bychom vsak u nich hledali marne.
V Cechach se k SHARP hlasili v minulosti prazsti Protest, ve svych pocatcich i Operace Artaban. V soucasne dobe v Cechach a na Morave neni zadna kapela, ktera by se hlasila k RASH. Do jiste miry by se dalo hovorit o vlivu levicovych skinheads na kapely Rude Guerilla a The Chancers. Pokud bychom zabrousili na sousedni Slovensko, mohli bychom oznacit za kapelu podobneho typu jako je Loikaemie skupinu Rozpor, ktera se sice oznacuje za apolitickou, avsak zaroven za striktne antifasistickou.
Shrnuti
Pokud bychom tedy chteli ve zkratce popsat soucasnou podobu skinheadskeho hnuti, mohli bychom rici, ze se v zasade deli na tri casti rasistickou, nerasistickou a antirasistickou. Rasistickou cast tvori jednak neonaciste (navazuji na Hitlera, volaji po pan-arijske jednote, dulezita je pro ne spravna krev), jednak neofasiste (navazuji na mistni fasisticke vudce, volaji po silnych narodnich statech, dulezita je pro ne narodnost) a jednak ruzne radoby nacionalisticke/RAC spolky (smes obou jiz zminovanych pristupu prezentovana tak, aby vypadala verohodne a prijatelne). Nerasistickou cast tvori tradicni a apoliticti skinheads, pro ktere je dulezita hudba (Ska a Oi), moda a zabava. Jista cast inklinuje k nacionalismu a RAC a predstavuje prechod k rasistickym skinheads. Zhruba stejne velka cast naopak tihne k antirasistickym skinheads. Antirasiste jsou tvoreni zejmena skupinami SHARP (uznavaji tradicni skinheadske hodnoty a zaroven jsou antifasiste) a RASH (anarchisticti a komunisticti skinheads). Ve vsech trech hlavnich skupinach existuje tendence ke spolupraci vsech subjektu uvnitr jedne skupiny. Tedy neonaciste s neofasisty versus SHARP s RASH. Uvnitr nerasisticke casti dochazi k nejvetsimu poctu vnitrnich pnuti a sporu, nebot se v ni odehrava ideologicky souboj mezi rasisty a antirasisty.
Zaver
Skinheads od sveho vzniku predstavovali smes protikladu. Nacionalismus a latentni rasismus dohromady s multikulturalismem nebo socialni protest a apoliticnost. Zaroven byla skinheadska moda diky svemu agresivnimu stylu vzdy nesmirne pritazliva pro mlade muze. Diky tomu dnes existuje mnoho skinheadu vsech moznych ideologickych smeru, kteri se navzajem obvinuji z pospineni puvodniho kultu. Diky tomu se v pravidelnych intervalech i mezi anarchisty ozyva otazka: Mame s temi skinheady spolupracovat, nebo ne? Otazka je sice pochopitelna, avsak vzhledem k prave popsane situaci zcela spatne postavena. Odpoved totiz zni Spolupracovat s antifasisty a anarchisty ano. Jsou-li to shodou okolnosti skinheads proc ne?"
ZDROJ: http://www.antifa.cz
