25 pro 2006 11:21
/PUNK/ Jello Biafra (nepřečteno)
JELLO BIAFRA.
Nelze být - byt se začal psát už rok 2002 - neovlivněn fenoménem zvaným Jello Biafra (43). At už je člověk aktivním muzikantem či jen hudebním příznivcem a oslovují jej kapely typu Rage Against The Machine, Sepultura, The Offspring, System Of A Down či Napalm Death, všude je jeho duch přítomen téměř permanentně, což se dá říct pouze o těch největších velikánech, vpravdě nesmrtelných titánech hudební historie. Jistě, Biafra asi není vnímán na stejné úrovni jako třeba Elvis Presley, John Lennon nebo B.B. King, jeho zápis do punkrockového vnímání muziky je ovšem neméně fatální. Proslul jako frontman amerických Dead Kennedys, kteří - spolu například s Black Flag či Minor Threat - zvedli pohozený punkový prapor po Sex Pistols a byli první zaoceánskou punk-group od dob Ramones, která dosáhla úspěchu v Evropě. Věčný politický aktivista, nevymáchaná huba, strašidlo americké střední třídy, provokatér, tím je pro své přátele. Nebezpečný radikál a po prachách lačný lhář pro své nepřátele. Anebo - jak o něm referuje angloamerický tisk - 'rebel withou a pause' (slovní hříčka na terminus 'rebel without a cause' - rebel bez příčiny). Je pravda opět někde uprostřed?
Punk über alles
"Punk pořád miluju, hlavně když je čerstvý a svižný, a není dělaný vykalkulovaně a křečovitě," říká Jello, naditý v triku s nápisem 'I have anthrax', "ale nesnáším ty cukrouše, kteří tvoří podle šablony, která prostě existuje jen v jejich zvrácených myslích a komerčních tazích firem. Často se mluví o staré punkové škole, což nesnáším. Punk je bořit stará schémata, ne se jich držet."
Na pódiu je Biafra inspirující, vysokým napětím nabuzený performer. V soukromí je neméně energický, kulometný řečník, který, když se rozohní, zapomene téměř dýchat. Narodil se jako Eric Boucher v osmapadesátém v coloradském Denveru. Dětství prožil na periferii Boulderu, poměrně velkém městě na úpatí Skalistých hor. Jeho předkové byli z drtivé většiny farmáři a rančeři, ale matka pracovala jako knihovnice a otec byl psychiatrem a sociálním aktivistou, který se zasadil o zřízení vzdělávacích center ve slumech a rezervacích domorodých indiánů.Je zvláštní, že pozdější punkový guru začal nasávat muziku z téměř irelevantních zdrojů - měl rád klasickou hudbu a japonské divadelní perfomance kabuki, které ho později prý inspirovali k refrénu hitu California über alles. Poté, v polovině 60. let, poprvé uslyšel tvrdý rock. "Tak tohle bylo přesně pro mě! Nemyslím beatlemánii, spíš jsem se nadchl pro rozervanější, divočejší styl Rolling Stones, Steppenwolf a jejich Born to be wild a vůbec pro garážové spolky jako Paul Reverea a The Raiders."
Šedesátá léta však skončila a mnoho podobných kapel přešlo na soft a country rock, v Boulderu vystupovali Eagles, Elton John. To už šlo mimo něj, právě totiž objevil Black Sabbath, The Stooges, MC5. A když do Denveru v roce 1977 poprvé dorazila sebranka Ramones, Jello tam nechyběl. "Jejich muzika byla nejen extrémně silová, ale byla i jednoduchá, tím pro mě podmanivá. Kromě mě byl na tom koncertu i Al Jourgensen, kterej pak založil Ministry. A pak jsem uslyšel God Save The Queen od Sex Pistol a jasně věděl, že se tu odehrává něco nového a důležitého.
Vypálení hotelu California
V to léto sedmdesátého sedmého navštívil poprvé Anglii, aby na vlastní oči a uši zažil londýnské punkové vzepětí. Byl nadšen. Po návratu domů promptně opustil rodný Boulder a nastoupil na kalifornskou univerzitu v Santa Cruz, aby tu studoval bizarní kombinaci - herectví a historii Paraguaye! Se spolužáky si nerozuměl a tak většinu času trávil v San Francisku se svou stejnou krevní skupinou a pařil při vystoupeních prapunkových kapelek typu The Avengers nebo Crime. Kolej opustil po necelém semestru, myl nádobí. Byl rok 1978 a Jello se definitivně usídlil ve Frisku. Tam poznal kytaristu a punkového milovníka Raye Peppernella, s nímž dal dohromady kapelu. Přibrali basistu Klause Fluorida, druhé kytaristu s pseudonymem 6025 (ten však zmizel hned po prvním vystoupení) a bubeníka Bruce Slesingera (toho v roce 1981 vystřídal DH Peligro). Tehdy si Eric Boucher změnil jméno na provokativní Jello Biafra, podle nigerijského protivládního aktivisty konce 60. let, a kapele vetkl neméně kontroverzní název Dead Kennedys. "Chtěli jsme provokovat, prudit, dráždit, nasírat všechny okolo, hlavně ty, kteří přišli na náš koncert..."
Biafra psal texty na plnou hubu, tak, jak viděl svět kolem sebe - nepřikrášlený a syrový. Témata byla různá - genocida v Kambodži, Ku-Klux-Klan, policejní brutalita, korupce, zrod tzv. MTV generace, Reaganova administrativa. Vystoupení často končila násilím a policejními intervencemi. V roce 1979 zakládá kapela label Alternative Tentacles, jako opozitum mainstreamové hudby, a vydává řadu klasikých, politických nažhavených alb, nejen svých, ale i jiných talentovaných souborů. "Chtěli jsme nejen nakopnout americký punk a hard core, ale zapálit pořádnou jiskru i v Evropě. A opravdu - najednou tu byla exploze nových kapel, na místech, kde by to nikdo nečekal. Ve Finsku, v Itálii. Jako Dead Kennedys jsme chtěli kombinovat mysl provokující texty s dobrou muzikou. Například: místo další písně, která by po tisící říkala, jak je nukleární válka špatná, jsem napsal Kill The Poor (Povražděte ubožáky - pozn.), prostě z jiného, vojenského pohledu. Jsem hrdý na to, že jsme zničili 70. léta, že jsme do základu vypálili všechny ty Hotely California..."
Biafra šel ještě dál a v roce 1979 kandidoval na starostu San Franciska ("Všichni mi říkali, že mám prořízlou hubu, tak at kandiduju na prezidenta, nebo aspoň na starostu. Svůj program jsem si napsal na ubrousek během koncert Per Ubu."). Přes některé bizarní body (například byznysmeni by měli nosit klaunské oblečení atd.) nakonec z deseti kandidátů skončil na lichotivém čtvrtém místě.
Gigerovy penisy
V roce 1980 vydávájí Dead Kennedys debut Fresh Fruit For Rotting Vegetables (Čerstvé ovoce namísto hnijící zeleniny) a v době, kdy britský punk už zmírá, příjíždějí vystupovat do Evropy. Triumfují. V stylovém žánru díky nim ještě dříme sakramentsky živá krev, na startovní čáře čekají další talentované, neokoukané spolky. Až do roku 1985, kdy dosahují další dimenze své kontroverzní existence, požívají standardní hořkosladké slávy. Ve zmíněném roce vydávájí album Frankenchrist. S šokujícím obsahem. Není jím jen znovu dynamický a naostřený punkrock a Jellovy texty, ale i bonus v podobě plakátu. Jeho autorem není nikdo jiný, než fenomenální švýcarský výtvarník HR Gigger, v té době již ověnčený dokonce i prestižním Oskarem za výtvarnou stránku filmu Ridleyho Scotta Vetřelec. Jeho dílo Landscape No. 20, překřtěné záhy na Penis Landscape (Krajina penisů) obrátí na kapelu zdaleka nejostřejší vlnu kritiky. Policie vtrhne do Biafrova domu a zatýká jej kvůli šíření a propagaci obscénností. Namísto pokuty ve výši dvou tisíc dolarů, se Biafra, jako věčný bojovník proti jakékoli cenzuře na život a na smrt, rozhodne hájit u soudu sám. A byl to dlouhý a drahý proces, s (jak jinak?) pramalou podporou ze strany hudebního průmyslu, který se vždycky rád pokochal, když se Biafra v něčem řádně vykoupal, a - což frontmana bolelo nejvíce - za nezájmu jeho kolegů z kapely. Jaký div, že to byl vlastně poslední hřebík do rakve Dead Kennedys?
"Bylo to vysilující, měl jsem nervy v kýblu," vzpomíná Jello, "jsi u soudu, od něhož můžeš vyjít se dvěma roky natvrdo nebo jako ten pitomec, kterej prohrál případ Frankenchrist s následným, ještě tvrdším cenzorním dopadem na muziku, no, veselo mi nebylo. Z kolegů muzikantů nikdo nehnul prstem, nikdo mi nepomohl, a teï mají tu drzost, že se prohlašují za bojovníky proti cenzuře, soudí se se mnou o nějaké honoráře a dokonce se pokoušejí beze mě obnovit kapelu, z toho se mi chce zvracet."
Biafra je nakonec zproštěn obvinění, ale celá kauza ho přijde na sto tisíc dolarů. A nezanedbatelným efektem celého případu je i tzv. Tipper Sticker. Manželka Ala Gorea Tipper iniciuje založení hnutí PMRC, které má dohlížet na 'nezávadnost' hudby a textově grafického obsahu alb. 'Nebezpečná díla' jsou opatřována nálepkami Parental Advisor, či úplně stahována z prodeje. "Ta kráva dokonce chtěla různé hodnotící škály pro desky s homosexuálním, sexuálním či okultním obsahem. Rozjely se procesy s Ozzym, Judas Priest a dalšími kapelami, jejichž hudba měla údajně vést mladé lidi ke zločinu."
Dead Kennedys ještě natočí svou poslední studiovku Bedtime for democracy (1986), ale lauf a jiskra už souboru znatelně schází a kapela se rozpadá v nechutném zauzlení finančních a osobnostních problémů.
Ukradli torzo Kennedyho
Biafra se upne na správu firmy Alternative Tentacles (v té době druhý nejdéle fungující nezávislý label v USA), politicky se aktivizuje v 'zeleném' hnutí, hostuje v Lard a Ministry přítele Jourgensena a vydává alba s mluveným slovem (podobně jako třeba Henry Rollins). V 90. letech se opět vzedme vlna zájmu o Dead Kennedys, Biafra je uctíván novou generací kapel v čele se Sepulturou. A soudí se bývalými kumpány.
"Nechutné, nechutné, nechutné. Dokonce se divili, že nechci poskytnout Holiday in Cambodia do reklamy na Levis! Panebože, zrovna před antiglobalizační demonstrací v Seattlu! To bych si mohl rovnou lehnout do rakve a zasypat se hlínou. Z reklamy by samozřejmě kápla pěkná sumička a oni to prostě nepřekousli, začali se mi mstít. Tvrdili, že chtěli dát honorář za reklamu na charitu, ale vím, že chtěli poskytnout jen pět procent a zbytek shrábnout. A tak jeden po druhém přistupovali ke svědecké stolici a - lhali. Pokoušeli se mě zničit, naplácali kupy blábolů. Že nehraju na žádný nástroj, proto jsem neměl dostávat ani cent, že jsem kapele odmítal řádné promotion, protože jsme ji netlačil do MTV. A soud jim na to skočil, takže ukradli jméno kapely, můj ksicht, mé písničky, mé texty, mé obaly. Jsou to neuvěřitelní hajzlové, prolhaní bastardi."
Bývalí členové v poslední době obnovili Dead Kennedys s novým zpěvákem, hodlají co nejdříve podniknout turné a natočit desku. Biafra se hořce usmívá, sůl v ranách pálí. Vrhl se do vlastních aktivit. S někdejším členem Nirvany Kristem Novoselicem založil projekt The No WTO Combo, dokonce vystoupil s The Offspring, natočil vokály se Sepulturou! Green Party si ho vybrala za kandidáta do volebních primárek. Chce propagovat dekrimininalizaci drog, zrušení americké armády a rozpuštění Světové obchodní organizace, to vše patří mezi stěžejní témata i jeho aktuální sólové desky s mluveným slovem Become the media. Poslední události v USA jeho vztek ještě prohloubily: "George Bush říká - buï jste s námi nebo s teroristy, a to je špatně. Lituji šesti tisíc nevinných životů, ale jsem proti Bushovi. Během války proti Iráku byly protesty tak velké, že Bush senior ji byl nucen ukončit. Tlak veřejnosti je nesmírně důležitý, zvlášt v současné době, kdy se mohou lokální konflikty přelít do celosvětové katastrofy." Tak pravil první punkový prezident. Mrtvej Kennedy, dobrej Kennedy.
Nelze být - byt se začal psát už rok 2002 - neovlivněn fenoménem zvaným Jello Biafra (43). At už je člověk aktivním muzikantem či jen hudebním příznivcem a oslovují jej kapely typu Rage Against The Machine, Sepultura, The Offspring, System Of A Down či Napalm Death, všude je jeho duch přítomen téměř permanentně, což se dá říct pouze o těch největších velikánech, vpravdě nesmrtelných titánech hudební historie. Jistě, Biafra asi není vnímán na stejné úrovni jako třeba Elvis Presley, John Lennon nebo B.B. King, jeho zápis do punkrockového vnímání muziky je ovšem neméně fatální. Proslul jako frontman amerických Dead Kennedys, kteří - spolu například s Black Flag či Minor Threat - zvedli pohozený punkový prapor po Sex Pistols a byli první zaoceánskou punk-group od dob Ramones, která dosáhla úspěchu v Evropě. Věčný politický aktivista, nevymáchaná huba, strašidlo americké střední třídy, provokatér, tím je pro své přátele. Nebezpečný radikál a po prachách lačný lhář pro své nepřátele. Anebo - jak o něm referuje angloamerický tisk - 'rebel withou a pause' (slovní hříčka na terminus 'rebel without a cause' - rebel bez příčiny). Je pravda opět někde uprostřed?
Punk über alles
"Punk pořád miluju, hlavně když je čerstvý a svižný, a není dělaný vykalkulovaně a křečovitě," říká Jello, naditý v triku s nápisem 'I have anthrax', "ale nesnáším ty cukrouše, kteří tvoří podle šablony, která prostě existuje jen v jejich zvrácených myslích a komerčních tazích firem. Často se mluví o staré punkové škole, což nesnáším. Punk je bořit stará schémata, ne se jich držet."
Na pódiu je Biafra inspirující, vysokým napětím nabuzený performer. V soukromí je neméně energický, kulometný řečník, který, když se rozohní, zapomene téměř dýchat. Narodil se jako Eric Boucher v osmapadesátém v coloradském Denveru. Dětství prožil na periferii Boulderu, poměrně velkém městě na úpatí Skalistých hor. Jeho předkové byli z drtivé většiny farmáři a rančeři, ale matka pracovala jako knihovnice a otec byl psychiatrem a sociálním aktivistou, který se zasadil o zřízení vzdělávacích center ve slumech a rezervacích domorodých indiánů.Je zvláštní, že pozdější punkový guru začal nasávat muziku z téměř irelevantních zdrojů - měl rád klasickou hudbu a japonské divadelní perfomance kabuki, které ho později prý inspirovali k refrénu hitu California über alles. Poté, v polovině 60. let, poprvé uslyšel tvrdý rock. "Tak tohle bylo přesně pro mě! Nemyslím beatlemánii, spíš jsem se nadchl pro rozervanější, divočejší styl Rolling Stones, Steppenwolf a jejich Born to be wild a vůbec pro garážové spolky jako Paul Reverea a The Raiders."
Šedesátá léta však skončila a mnoho podobných kapel přešlo na soft a country rock, v Boulderu vystupovali Eagles, Elton John. To už šlo mimo něj, právě totiž objevil Black Sabbath, The Stooges, MC5. A když do Denveru v roce 1977 poprvé dorazila sebranka Ramones, Jello tam nechyběl. "Jejich muzika byla nejen extrémně silová, ale byla i jednoduchá, tím pro mě podmanivá. Kromě mě byl na tom koncertu i Al Jourgensen, kterej pak založil Ministry. A pak jsem uslyšel God Save The Queen od Sex Pistol a jasně věděl, že se tu odehrává něco nového a důležitého.
Vypálení hotelu California
V to léto sedmdesátého sedmého navštívil poprvé Anglii, aby na vlastní oči a uši zažil londýnské punkové vzepětí. Byl nadšen. Po návratu domů promptně opustil rodný Boulder a nastoupil na kalifornskou univerzitu v Santa Cruz, aby tu studoval bizarní kombinaci - herectví a historii Paraguaye! Se spolužáky si nerozuměl a tak většinu času trávil v San Francisku se svou stejnou krevní skupinou a pařil při vystoupeních prapunkových kapelek typu The Avengers nebo Crime. Kolej opustil po necelém semestru, myl nádobí. Byl rok 1978 a Jello se definitivně usídlil ve Frisku. Tam poznal kytaristu a punkového milovníka Raye Peppernella, s nímž dal dohromady kapelu. Přibrali basistu Klause Fluorida, druhé kytaristu s pseudonymem 6025 (ten však zmizel hned po prvním vystoupení) a bubeníka Bruce Slesingera (toho v roce 1981 vystřídal DH Peligro). Tehdy si Eric Boucher změnil jméno na provokativní Jello Biafra, podle nigerijského protivládního aktivisty konce 60. let, a kapele vetkl neméně kontroverzní název Dead Kennedys. "Chtěli jsme provokovat, prudit, dráždit, nasírat všechny okolo, hlavně ty, kteří přišli na náš koncert..."
Biafra psal texty na plnou hubu, tak, jak viděl svět kolem sebe - nepřikrášlený a syrový. Témata byla různá - genocida v Kambodži, Ku-Klux-Klan, policejní brutalita, korupce, zrod tzv. MTV generace, Reaganova administrativa. Vystoupení často končila násilím a policejními intervencemi. V roce 1979 zakládá kapela label Alternative Tentacles, jako opozitum mainstreamové hudby, a vydává řadu klasikých, politických nažhavených alb, nejen svých, ale i jiných talentovaných souborů. "Chtěli jsme nejen nakopnout americký punk a hard core, ale zapálit pořádnou jiskru i v Evropě. A opravdu - najednou tu byla exploze nových kapel, na místech, kde by to nikdo nečekal. Ve Finsku, v Itálii. Jako Dead Kennedys jsme chtěli kombinovat mysl provokující texty s dobrou muzikou. Například: místo další písně, která by po tisící říkala, jak je nukleární válka špatná, jsem napsal Kill The Poor (Povražděte ubožáky - pozn.), prostě z jiného, vojenského pohledu. Jsem hrdý na to, že jsme zničili 70. léta, že jsme do základu vypálili všechny ty Hotely California..."
Biafra šel ještě dál a v roce 1979 kandidoval na starostu San Franciska ("Všichni mi říkali, že mám prořízlou hubu, tak at kandiduju na prezidenta, nebo aspoň na starostu. Svůj program jsem si napsal na ubrousek během koncert Per Ubu."). Přes některé bizarní body (například byznysmeni by měli nosit klaunské oblečení atd.) nakonec z deseti kandidátů skončil na lichotivém čtvrtém místě.
Gigerovy penisy
V roce 1980 vydávájí Dead Kennedys debut Fresh Fruit For Rotting Vegetables (Čerstvé ovoce namísto hnijící zeleniny) a v době, kdy britský punk už zmírá, příjíždějí vystupovat do Evropy. Triumfují. V stylovém žánru díky nim ještě dříme sakramentsky živá krev, na startovní čáře čekají další talentované, neokoukané spolky. Až do roku 1985, kdy dosahují další dimenze své kontroverzní existence, požívají standardní hořkosladké slávy. Ve zmíněném roce vydávájí album Frankenchrist. S šokujícím obsahem. Není jím jen znovu dynamický a naostřený punkrock a Jellovy texty, ale i bonus v podobě plakátu. Jeho autorem není nikdo jiný, než fenomenální švýcarský výtvarník HR Gigger, v té době již ověnčený dokonce i prestižním Oskarem za výtvarnou stránku filmu Ridleyho Scotta Vetřelec. Jeho dílo Landscape No. 20, překřtěné záhy na Penis Landscape (Krajina penisů) obrátí na kapelu zdaleka nejostřejší vlnu kritiky. Policie vtrhne do Biafrova domu a zatýká jej kvůli šíření a propagaci obscénností. Namísto pokuty ve výši dvou tisíc dolarů, se Biafra, jako věčný bojovník proti jakékoli cenzuře na život a na smrt, rozhodne hájit u soudu sám. A byl to dlouhý a drahý proces, s (jak jinak?) pramalou podporou ze strany hudebního průmyslu, který se vždycky rád pokochal, když se Biafra v něčem řádně vykoupal, a - což frontmana bolelo nejvíce - za nezájmu jeho kolegů z kapely. Jaký div, že to byl vlastně poslední hřebík do rakve Dead Kennedys?
"Bylo to vysilující, měl jsem nervy v kýblu," vzpomíná Jello, "jsi u soudu, od něhož můžeš vyjít se dvěma roky natvrdo nebo jako ten pitomec, kterej prohrál případ Frankenchrist s následným, ještě tvrdším cenzorním dopadem na muziku, no, veselo mi nebylo. Z kolegů muzikantů nikdo nehnul prstem, nikdo mi nepomohl, a teï mají tu drzost, že se prohlašují za bojovníky proti cenzuře, soudí se se mnou o nějaké honoráře a dokonce se pokoušejí beze mě obnovit kapelu, z toho se mi chce zvracet."
Biafra je nakonec zproštěn obvinění, ale celá kauza ho přijde na sto tisíc dolarů. A nezanedbatelným efektem celého případu je i tzv. Tipper Sticker. Manželka Ala Gorea Tipper iniciuje založení hnutí PMRC, které má dohlížet na 'nezávadnost' hudby a textově grafického obsahu alb. 'Nebezpečná díla' jsou opatřována nálepkami Parental Advisor, či úplně stahována z prodeje. "Ta kráva dokonce chtěla různé hodnotící škály pro desky s homosexuálním, sexuálním či okultním obsahem. Rozjely se procesy s Ozzym, Judas Priest a dalšími kapelami, jejichž hudba měla údajně vést mladé lidi ke zločinu."
Dead Kennedys ještě natočí svou poslední studiovku Bedtime for democracy (1986), ale lauf a jiskra už souboru znatelně schází a kapela se rozpadá v nechutném zauzlení finančních a osobnostních problémů.
Ukradli torzo Kennedyho
Biafra se upne na správu firmy Alternative Tentacles (v té době druhý nejdéle fungující nezávislý label v USA), politicky se aktivizuje v 'zeleném' hnutí, hostuje v Lard a Ministry přítele Jourgensena a vydává alba s mluveným slovem (podobně jako třeba Henry Rollins). V 90. letech se opět vzedme vlna zájmu o Dead Kennedys, Biafra je uctíván novou generací kapel v čele se Sepulturou. A soudí se bývalými kumpány.
"Nechutné, nechutné, nechutné. Dokonce se divili, že nechci poskytnout Holiday in Cambodia do reklamy na Levis! Panebože, zrovna před antiglobalizační demonstrací v Seattlu! To bych si mohl rovnou lehnout do rakve a zasypat se hlínou. Z reklamy by samozřejmě kápla pěkná sumička a oni to prostě nepřekousli, začali se mi mstít. Tvrdili, že chtěli dát honorář za reklamu na charitu, ale vím, že chtěli poskytnout jen pět procent a zbytek shrábnout. A tak jeden po druhém přistupovali ke svědecké stolici a - lhali. Pokoušeli se mě zničit, naplácali kupy blábolů. Že nehraju na žádný nástroj, proto jsem neměl dostávat ani cent, že jsem kapele odmítal řádné promotion, protože jsme ji netlačil do MTV. A soud jim na to skočil, takže ukradli jméno kapely, můj ksicht, mé písničky, mé texty, mé obaly. Jsou to neuvěřitelní hajzlové, prolhaní bastardi."
Bývalí členové v poslední době obnovili Dead Kennedys s novým zpěvákem, hodlají co nejdříve podniknout turné a natočit desku. Biafra se hořce usmívá, sůl v ranách pálí. Vrhl se do vlastních aktivit. S někdejším členem Nirvany Kristem Novoselicem založil projekt The No WTO Combo, dokonce vystoupil s The Offspring, natočil vokály se Sepulturou! Green Party si ho vybrala za kandidáta do volebních primárek. Chce propagovat dekrimininalizaci drog, zrušení americké armády a rozpuštění Světové obchodní organizace, to vše patří mezi stěžejní témata i jeho aktuální sólové desky s mluveným slovem Become the media. Poslední události v USA jeho vztek ještě prohloubily: "George Bush říká - buï jste s námi nebo s teroristy, a to je špatně. Lituji šesti tisíc nevinných životů, ale jsem proti Bushovi. Během války proti Iráku byly protesty tak velké, že Bush senior ji byl nucen ukončit. Tlak veřejnosti je nesmírně důležitý, zvlášt v současné době, kdy se mohou lokální konflikty přelít do celosvětové katastrofy." Tak pravil první punkový prezident. Mrtvej Kennedy, dobrej Kennedy.
